Podle ministerstva vnitra, které návrh k ústavnímu soudu podalo, radnice bez racionálního důvodu zvolila nerovný přístup k sobě samotné a k ostatním pořadatelům.
Pokud město vystupovalo jako organizátor akce, bylo možné podávat a konzumovat alkohol automaticky, což ale neplatilo pro jiné organizátory. Museli si opatřit souhlas města. Formulace vyhlášky navíc podle ústavního soudu vedla k tomu, že prakticky nebylo možné pořádat akce s konzumací alkoholu na pozemcích, které patřily někomu jinému než městu.
Sporná část vyhlášky konkrétně stanovovala, že „zákaz se nevztahuje na akce pořádané městem nebo se souhlasem města“. Ústavní soudci vyškrtli slova „městem“ a „nebo“. Nově tedy ve vyhlášce stojí jen to, že se zákaz nevztahuje na akce pořádané se souhlasem města.
Podobným problémem se soud zabýval už v roce 2014, kdy zrušil část chebské vyhlášky o veřejném pořádku. Předpis reguloval ohňostroje, ale městem pořádané akce měly dosud výjimku a nepodléhaly povolovacímu řízení. Ústavní soudci v tom spatřovali nerovnost.
O dva roky později pak soud škrtal také ve vyhlášce Chrastavy na Liberecku o veřejném pořádku. Pro akce pořádané městem vymezovala mírnější podmínky nočního klidu než pro akce ostatních organizátorů.
