Originální byl už samotný vstup do "nádražky". Nedošlo sice na předem ohlášené měření alkoholu v krvi, zato byl divákům rozdáván program v podobě placatice obsahující 100 mililitrů vodky, na jejíž etiketě byly vytištěny všechny potřebné údaje.
Kauza nádražíNádražní budově v Ústí nad Orlicí z roku 1874, která se při jízdě vlakem po hlavní trati do Prahy nedá přehlédnout, v minulosti hrozila demolice. V roce 2009 proto vzniklo občanské sdružení Nádraží nedáme!, které bojuje o zachování budovy v Ústí a jemuž se demolici podařilo odvrátit, přestože v roce 2008 byl už na likvidaci budovy vydán demoliční výměr. Členy občanského sdružení Nádraží nedáme! jsou kromě odborníků na architekturu a ochranu památek také režisérka Olga Sommerová, novinář a senátor Jaromír Štětina a někteří umělci. Nyní se však uvažuje o stavbě budovy nové, čímž by "stará dáma" přišla o svou funkci. Nádražní budova v Ústí nad Orlicí stojí poměrně atypicky uprostřed kolejiště. Stavba vznikla v 19. století podle návrhu architekta Rudolfa Freye. Budova na půdorysu H s kamennými římsami je postavená z režného zdiva, horní podlaží jsou z méně obvyklého hrázděného zdiva. |
O tom, že mělo představení úspěch, svědčí i skutečnost, že se herci museli přijít sedmkrát děkovat, potlesk nebral konce.
"Byl to fantastický happening," komentovala lakonicky představení po jeho skončení dokumentaristka Olga Sommerová, která je aktivní členkou sdružení Nádraží nedáme! už od jeho počátku.
Hosté na představení se začali sjíždět už po čtvrté hodině, tedy dvě hodiny před začátkem. Kolem páté přijela právě první dáma českého dokumentu s místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Kateřinou Klasnovou.
Obě si pak i přes počáteční protesty Českých drah prohlédly zázemí nádražní budovy, která byla v roce 2010 vyhlášena kulturní památkou. Dráhy o ní přitom prohlašují, že zafouká vítr a budova spadne. Po prohlídce ale Klasnová lakonicky prohlásila: "Nespadne."
Hra plná alkoholu a životních mouder
Ústřední postavou divadelního představení, které lidé v orlickoústecké nádražní restauraci zhlédli, je těžký alkoholik Venečka, který se probudí po těžké kocovině vesmírných rozměrů na schodech neznámého činžáku.
Poté, co se trochu probere, se rozhodne, že navštíví svoji lásku ve sto dvacet kilometrů vzdálených Petuškách, a tak jde do obchodu a napěchuje svůj nezbytný diplomatický kufírek spoustou alkoholu.
Ostatní cestující jsou na tom podobně a ve vlaku se pak rozehrává konverzace plná hlubokomyslných myšlenek a úvah, na něž mohou přijít jen a jen alkoholici. Zajímavé přitom je, že vůbec nejde o pokleslou zábavu plnou vulgarit, ale dvě hodiny plné životních mouder a zkušeností. Byť podaných ve svérázném duchu.
Herci se vydali mezi diváky nalévat vodku
"Všichni lidé, které kdy Rusko potřebovalo, pili. Všichni čestní lidé v Rusku pili a pijí. Protože se báli říct pravdu," říká v jedné ze svých sentencí hlavní hrdina představovaný Tomášem Jirmanem, který je současně režisérem představení.
Zvláštní uznání diváků sklidili protagonisté, každý z nich, až na hlavního hrdinu, hrál tři nebo čtyři role, při vzájemné výměně rozličných koktejlů nepředstavitelného složení.
Všechny přitom trumfnul Venečka, který prozradil svůj recept na to, jak se co nejrychleji a nejlevněji opít.
Jeho složení bylo opravdu podivuhodné. Nějaká vodka, červené víno, šampon, voňavka či brzdová kapalina a další ingredience. Vše samozřejmě uváděno v mililitrech. Publikum řvalo smíchy, ale ne dlouho. Herci se totiž vydali mezi diváky a nalévali vodku.
Nádraží z roku 1874 patří k nejstarším staničním budovám v Česku. Od léta 2010 je díky aktivitě sdružení Nádraží nedáme! kulturní památkou.
