Do Litomyšle se jezdí za hudbou a architekturou, ale třeba i za svíčkovou. Soutěž o nejpovedenější omáčku svíčkové a s ní spojené ochutnávky patřily k největším tahákům sobotního gastrofestivalu plného chutí a vůní.
„Hodnotíme vůni, vzhled, konzistenci a hlavně chuť. Svíčková se dá pokazit tím, že je moc řídká či hustá, má moc či málo smetany, málo či hodně zeleniny, může se stát cokoli. Nejvíc záleží na kvalitě masa,“ řekla jedna ze tří členek poroty Jarmila Karásková, učitelka pardubické Labské hotelové školy a místopředsedkyně krajské pobočky Asociace kuchařů a cukrářů.
Odborná porota i degustátoři z řad laiků nejvíc ocenili svíčkovou omáčku soustružníka ze Slatiny u Vysokého Mýta Jana Žďárka, který byl kuchařem v mládí na vojně, nyní vaří pouze pro rodinu a jen o víkendu.
„Když jsme trénovali na soutěž loni, byla z toho rodina už nešťastná, na stole byla pořád svíčková. Letos jsem ji oproti loňsku dochutil švestkovými povidly, protože jsem se dočetl, že je použil mistr světa ve svíčkové,“ naznačil cestu k úspěchu Jan Žďárek.
Loni skončil na druhém místě v ceně diváků. „S manželkou jsme se potom celý rok dohadovali, jestli udělala dobře, anebo špatně, když svíčkovou před soutěží tajně přisolila. Teď to vypadá, že udělala špatně,“ řekl s úsměvem vítěz, který prošpikované maso nechal dva dny odležet v zelenině, potom udělal nový základ. Maso pomazané hořčicí pomalinku pekl v troubě tři a půl hodiny při 140 stupních. Omáčku mixoval, použil zahuštění máslovou jíškou, slaninu, hovězí vývar i zakysanou smetanu.
„Svíčková se dá zkazit také tím, že se připálí, anebo se nevybere perfektně koření, je třeba si pamatovat, kolik kuliček čeho se přidá, aby třeba nebyla příliš ostrá,“ dodal Jan Žďárek.
I kotlíkový guláš musí být poctivý
Dalším bodem programu byla soutěž o nejlepší kotlíkový guláš na Toulovcově náměstí. Návštěvníci ovšem měli problém, podle jakých kritérií vybrat ten nejlepší - zda vsadit na kuchařské umění loňských vítězů ze Zábřeha, inspirovat se slovenskočeským přátelstvím, zkusit partyzánský guláš z kančího masa s kaštany party studentů z Poličky. Anebo projevit vztah k vodníkům, Dobřenicím či „Stálé pivní skupině“ z Hradce nad Svitavou. Nakonec zvítězil Venezia Gulage Team z Benátek u Litomyšle.
„Správnému kotlíkovému guláši nesmí chybět láska k vaření. Normální kotlíkový guláš je stejný jako klasický, ale v kotlíku venku je přece jen jiný, než udělaný doma na sporáku. Dříve bylo zvykem dávat do něj nové ingredience, které tam obvykle nepatřily, nyní se lidé častěji snaží udělat dobrý poctivý guláš,“ řekl šéf poroty Robert Miček.
Návštěvníci mohli v sobotu v Litomyšli ochutnat také exotické zrazy, deruny, ústřice, sushi, lahůdky z chřestu, sladkou ghítelu, ale i třeba pečené skopové nebo halušky ve valašské salaši, placky ze staročeské pece či dokonce kapříka v těstíčku s hrachovou kaší, pokrm na počest jubilea Karla IV. Když ho ovšem jeden z kuchařů připravoval podle starobylého receptu před diváky, byl zaskočen dotazem jednoho z nich, zda vaří podle tehdejších, anebo dnešních norem.
„Neprodávají se tady langoše, ale jsou tady jídla restaurací, na kterých si dají hodně záležet. Snažíme se, aby to byla gastronomie na vysoké úrovni. Nemáme tady žádné skákací hrady, ale děti se zde učí zdobit perník, rolovat těsto a další kuchařské dovednosti, které se jim budou v životě hodit,“ řekl šéf pořadatelů Jan Pikna, jehož společnost pořádá i festival Smetanova Litomyšl.
Magdalena Dobromila RettigováV Litomyšli pobývala posledních jedenáct let svého života a je na tamním hřbitově pochována. Byla českou buditelkou a spisovatelkou, autorkou kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známá především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Věnovala se zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. |
Autorka slavné Domácí kuchařky Rettigová dokázala ovlivnit život města podobně jako Smetana, podle Jana Pikny je propojení festivalu hudby i jídla přirozené.
„Rettigová nebyla jen kuchařka, ale i spisovatelka a buditelka, má obrovskou zásluhu na velké kulturní tradici Litomyšle, ze které vychází Smetanova Litomyšl. Hlavně nás baví pořádat věci pro lidi, a když jich přijde hodně, mají radost oni i my,“ dodal Jan Pikna.
Ostatně ani plná břicha nemusí být zábranou k cestě za uměním. Litomyšlský hodokvas se odehrával přímo před galerií, v níž se vystavují sochy Olbrama Zoubka. I když jeho ultraštíhlé sochy nemusí být milovníkům odkazu Rettigové blízké, návštěvníci si od pánví a kotlů našli cestu i na tuto výstavu.
„Jsem překvapen, že konzum múzy neumlčuje a lidí, kteří sem přišli, je poměrně hodně,“ řekl v sobotu odpoledne kustod Městské galerie Bohumil Moučka.
