Tomáš Bělehrad (vlevo) a Marek Domin se potkali náhodou. Spojila je stejná vize...

Tomáš Bělehrad (vlevo) a Marek Domin se potkali náhodou. Spojila je stejná vize a láska k prknům všeho druhu. | foto: Michaela Škvrňáková

Longboarďáci. Vylepšenými prkny se kluci nejen baví, ale také je vyrábějí

  • 1
Život Marka Domina a Tomáše Bělehrada z Pardubic se točí kolem longboardingu. Prkna jsou pro ně vášní, zábavou i dopravním prostředkem. Navíc se je rozhodli i vyrábět.

Není to tak dlouho, co se v Česku začal mezi mladými lidmi rozmáhat longboarding. Komunita těch, kteří milují jízdu na trochu jiném, vylepšeném skateboardu, takřka den ode dne narůstá.

Longboardová prkna jsou ve srovnání se skateboardovými o něco delší, širší a mají větší a měkčí kola. Prkno je stabilnější a méně hlučné.

Vášni propadli i dva kluci z Pardubic, kteří se rozhodli na longboardech nejen jezdit, ale začít je i vyrábět. Svoje prkna teď do konce měsíce vystavují v pardubické kavárně U 4 prstů na Pernštýnském náměstí. Tour však zahájili už ve Svitavách a z Pardubic pak míří do Prahy.

Tomáš Bělehrad a Marek Domin se seznámili v roce 2009 na snowboardových závodech. Oba jezdili od malička „na deskách“ - na kolečkách po asfaltu nebo i bez nich na sněhu či na vodě, a tak si řekli: Proč jezdit na cizích, vyrobíme si svoje. Zpočátku jen tak, pro vlastní potřebu.

První prkna jsou z tátovy dílny

„Já jsem měl trochu výhodu, táta vlastní dílnu vybavenou na zpracování dřeva, takže jsem mohl používat jeho stroje i zbylý materiál. Tam také vznikla moje úplně první forma na desku,“ vzpomíná Tomáš Bělehrad.

Po nějaké době ho napadlo, že by měl deskám dát nějaký název, označit je logem. „Aby bylo vidět, že jsou z mých rukou. Po surfařské sezoně ve Francii jsem se rozhodl pro francouzský název. Fille de Joie neboli holka na hraní," usmívá se.

Při myšlence, že by jednou mohl svou značku prezentovat v cizině a mohl by mít problémy, co vlastně myslel výrazem „holka na hraní“, značku pozměnil. Vynecháním jednoho „l“ mu přeneseně vzniklo Fronta na radost, francouzsky tedy File de Joie. „To už dávalo smysl. Představa nějaké brány, místa, kam člověk dojde a dostane tam od někoho jiného razítko, kterým mu předá radost,“ říká.

Vznikaly i další desky, až jednou vyrobil i longboardovou, k níž mu ale chyběl podvozek.

„Nechat si ho poslat z USA by stálo dost peněz i času, a tak jsem oslovil Marka,“ obrací se na svého kamaráda. „Tenkrát jsme spolupracovali poprvé. Tomáš chtěl půjčit longboardová kolečka a trucky, že mi za to nechá desku. Zajímalo mě, co vymyslel, a tak to všechno začalo," dodává Domin.

Nejde jim o prodej bezejmennému zákazníkovi

Netrvalo nijak dlouho, než vytvořili výstavu nejen longboardů, ale i jiných desek. „Mohli jsme obejít skate shopy, prodávat tak třeba naše desky, ale nám nejde o žádnou masovou výrobu a prodej bezejmennému zákazníkovi," pokračuje Domin.

Baví je proces tvorby od prvopočátku. Od chvíle, kdy je někdo osloví, až po předání samotného longboardu. „Kolikrát bychom si desku raději nechali pro sebe, nechce se nám ji dávat z ruky," shodují se, ale vzápětí dodávají, že nejhezčí pocit je, vidět po čase desku z jejich dílny, která je malinko sježděná a někomu dělá radost.

Chtějí spolupracovat s umělci

Začátky samozřejmě nebyly snadné. Začínali stylem pokus omyl, až si našli svůj styl jak v materiálu, tak ve tvarech. „Pro každý styl jízdy je určený nějaký tvar longboardu. Inspirací nám jsou sedmdesátá léta, kdy se jezdilo na takzvaných rybách. Prostě máme slabost pro surfový styl,“ krčí rameny Bělehrad.

„Stejně tak ale klademe důraz i na design. Lidé, kteří po nás chtějí prkno, často přijdou s návrhem sami, ale máme myšlenku spolupracovat v budoucnu s umělci. Chceme oslovit malíře, fotografy, tatéry, prostě kohokoliv, kdo by měl chuť svoji práci realizovat na našich deskách," dodává Bělehrad.

Oba dva to dělají spíš pro radost. „Nejdřív chceme dělat to, co nás baví, a pak až to, co musíme," notují si. Ani značku tak zatím zaregistrovanou nemají.

„Ale už bychom to mohli udělat, co myslíš, Tome?" obrací se Marek na kamaráda. „To bude na dlouho. A kdyby nám ji chtěl do té doby někdo šlohnout? No a co, založíme si novou, svoje desky budeme dělat dál,“ mávne Tomáš rukou.

Tomáš i Marek věří v rozrůstající se komunity longboardistů. V Pardubicích už je početná skupina příznivců. „Založili jsme i stránky na Facebooku nazvané Longboarding Pardubice, kde se každý den objevují časy a místa srazu, a ti, kteří nechtějí jezdit sami, se mohou přidat,“ zve Domin.

„Pro Pardubice chystáme i velkou jízdu ve spolupráci s majitelem kavárny U 4 prstů. Takový longboardový happening," doplňuje Bělehrad. Ten se uskuteční v sobotu 27. září po 15. hodině v pardubických Automatických mlýnech. 

Co je longboarding

Okolo roku 1950 v USA, v okolí Santa Moniky a Venice Beach vznikl skateboarding. Jezdci hledali užší spojení mezi surfingem, skateboardingem a snowboardingem a chtěli i elegantní dopravní prostředek. A našli jej v longboardu, který je dlouhý okolo jednoho metru a na první pohled se příliš neliší od skateboardu. Kola jsou však větší a měkčí, prkno stabilnější a méně hlučné. Důležité jsou trucky, jež jsou širší a deska se díky nim snadněji ovládá, lépe se zatáčí. Deska - neboli prkno, hlavní část longboardu, se oproti skateboardu liší délkou, tvarem a konstrukcí. Trucky jsou podvozek longboardu, v podstatě kovová část, která spojuje prkno s koly a umožňuje zatáčet pohybem v pase.