Vyhrát nejtěžší dostih na starém kontinentu se mu podařilo poprvé a dosud naposledy v roce 2007, kdy osedlal bělku Sixteen. V pardubickém Synthesia Parku se objeví i letos.
Na tamní závodiště má pozitivní i negativní vzpomínky. "Kvůli poraněným játrům v roce 2008 jsem do Velké ani nenastoupil," vzpomíná dvaačtyřicetiletý Andrés.
Patříte mezi nejzkušenější jezdce, kteří slavný dostih pojedou. Vzpomenete si ještě na svůj první start ve Velké?
Už je to dávno. Jel jsem poprvé v roce 1991 s Utahem od pana Holčáka. Byl jsem ještě mladý a závodilo se tehdy ještě na starém Taxisu, kde jsem spadl. Moc na to nevzpomínám a raději se dívám vpřed než dozadu.
Dostih má jednatřicet překážek. Máte mezi nimi svoji oblíbenou a naopak je nějaká, která vám nesedí?
Když máte dobrého koně, tak není s překážkami žádný problém. Pokud je horší kůň, tak může naopak představovat problém každá překážka. Ze všech mám patřičný respekt, ale že bych se speciálně zaměřoval na nějakou, tak to ne.
Podařilo se vám ve Velké zvítězit před šesti lety. Berete to stále jako největší úspěch kariéry?
Nepochybně. Vzpomínám na to rád, jelikož Sixteen šla v tom roce Velkou poprvé.
Na Velké jste však už zažil i hodně pádů. Který pro vás byl nejnepříjemnější?
Nejtěžší jsem mi stal v roce 2008, kdy jsem si v rámcovém dostihu roztrhl po pádu z Deminy játra a ve Velké jsem tím pádem ani nestartoval. Tenkrát to vyhrála opět Sixteen, protože Amant Gris neobjel ten točný bod (Amant Gris byl pro nedodržení trati dodatečně diskvalifikován spolu s koněm Ivoire de Beaulieu, pozn red.). Já měl jet Hirsche, ale kvůli té nepříjemnosti jsem se bohužel na start ani nedostal.
