„Původně je to lesní zvěř, ale nyní jsou víc než půl roku zvěří polní. Zatímco u bažantů zaznamenáváme trvalý pokles a u srnčí stagnaci, u černé zvěře je nárůst. A už se objevují i na krajích města a u komunikací,“ řekl jednatel Okresního mysliveckého spolku Svitavy Josef Češka.
Podle něj je to způsobeno nejen atraktivními plodinami, kterými jsou pro černou zvěř na polích hlavně kukuřice a řepka, ale i tím, že v lese nemá klid.
Na stáda divočáků si stěžují hlavně zemědělci. „Každoročně nám způsobují škodu kolem jednoho a půl milionu korun,“ řekl agronom Zemědělského družstva Trstěnice na Litomyšlsku Jan Hanák. Z 500 hektarů obhospodařované plochy zničí divočáci přibližně desetinu.
„Každopádně se to zhoršuje. Sotva je kukuřice zasetá, chodí po řádku a vyberou třeba na deseti metrech všechna zasetá semínka. Například z 90 tisíc zasetých semínek je za tři dny pryč 20 tisíc. To před takovými pěti šesti lety nedělali. Naučili se to a navykli si na to,“ řekl agronom.
Pro zemědělce je kritické období jednak po zasetí, jednak když už má kukuřice palice. „Pak se do ní nastěhují a už je odtamtud nikdo nedostane. Válí se v ní a zašlapávají ji do země, je to pro ně ráj. Z tohoto začarovaného kruhu nevím, jak ven. V každém případě bychom chtěli nižší stavy zvěře,“ dodal Jan Hanák.
Obdobné škody zaznamenávají i další zemědělci.
Vyčíslení výše škod způsobených divokými prasaty nemá státní správa myslivosti k dispozici.
„Taková evidence od účinnosti nového zákona o myslivosti v roce 2002 ani nikde neexistuje. Pokud se poškozený a uživatel honitby nedohodnou na náhradě škody, musí se poškozený obrátit na soud,“ řekl vedoucí odboru životního prostředí krajského úřadu Josef Hejduk.
Na okrese Svitavy počítají myslivci letos s odlovem tří tisíc kusů divočáků.
„Loni to byly necelé tři tisíce, o rok dříve čtyři a půl tisíce ulovených kusů. Záleží, jaká je zima, když je příznivá, stavy narůstají,“ řekl myslivec Josef Češka, který se chystá i na nejbližší termín sčítání zvěře k poslednímu dni února. Uživatelé honiteb při něm vycházejí i z předchozích pochůzek a dlouhodobého sledování zvěře.
„Měl by se odlovit minimálně takový počet divokých prasat, který odpovídá každoročnímu přírůstku, a to proto, aby početní stavy nestoupaly, plus alespoň 15 až 20 procent ze zimního stavu divokých prasat, aby došlo k celkovému snížení jejich početních stavů,“ řekl Josef Hejduk.
