Dan Bárta se představil v pardubickém klubu Žlutý pes s rockovou skupinou Alice. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Dan Bárta s Alicí a kapkou sentimentu zavzpomínal na staré časy

  • 1
Vzpomínková turné rockových a metalových kapel jsou pro jejich fanoušky vždy velkou událostí. Ze dna skříně vytáhnou staré džínové bundy, zavzpomínají na doby, kdy házeli svými dávno ostříhanými dlouhými vlasy, a celý večer si nadmíru užívají.

Tak to vypadalo i na sobotním koncertu Dana Bárty a skupiny Alice, který se uskutečnil v pardubickém hudebním klubu Žlutý pes na Cihelně.

Právě v legendární skupině 90. let nastartoval dnes velmi populární zpěvák Dan Bárta svou kariéru.

I proto o vystoupení k 25. výročí kapely prohlásil, že by se klidně mohlo jmenovat Sentiment tour. A sentimentální opravdu bylo - v pozitivním slova smyslu.

Přestože za celou dobu jejího působení došlo v kapele k řadě personálních změn, na svém vzpomínkovém turné nazvaném příznačně 100/4 se představila v tradiční sestavě. Vedle Bárty zahráli kytaristé Lumír Václavík a Martin Střeska, baskytarista Zdeněk Podskalský a bubeník Jiří Mikeš Milý.

Fanouškům nabídli průřez vydanými alby Yeah!, Ústa hromů a Alice. Zazněly i nenapodobitelné hity jako Ani náhodou, Ráj se mnou nehledej, A to tě trochu bolí a mnoho dalších. Syrový zvuk typický pro tuto kapelu byl vyladěn do maxima, ani tak ale nepůsobil přehnaně.

Přestože by Alice s takovýmto koncertem dokázala vyprodat mnohem větší sály a haly, je jedině dobře, že si pro své vystoupení vybrala právě Žlutého psa. Díky tomu, že klub nedisponuje příliš velkou kapacitou, měl koncert intimnější atmosféru.

Intimitě napomohl i vzhled pódia - chyběly totiž jakékoli doprovodné efekty, světelná show byla velmi jednoduchá, na jevišti stály jen hudební nástroje a za nimi černá plachta.

Takové skupiny, jako je Alice, ostatně nic víc nepotřebují. O veškerou zábavu se totiž postará Dan Bárta. Předvedl to i tentokrát - svými vtipy, komunikací s fanoušky i tanečními kreacemi.

A především svým charismatem a úžasným pěveckým projevem.

Doby, kdy fanynky po Bártovi chtěly, aby se jim podepsal na podprsenky, a Alice patřila mezi nejpopulárnější kapely, jsou sice asi už ztraceny v nenávratnu, ale stojí za to si je připomenout. Zvlášť v takovém pojetí, jak se to Alici podařilo. Nenásilně, příjemně a s kapkou sentimentu.