Mezi milovníky zimního houbaření patří i členové Mykologického klubu Choceň. "Samozřejmě, že každý ze skalních houbařů chodí na houby i v zimě. A najde je i pod sněhem, protože ví, kde obvykle rostou," řekl předseda klubu Libor Tmej.
Právě Silvestr či Nový rok proto bývají tradičními dny výprav za houbařskými úlovky. Čerstvé houby, i kdyby jen minimálně v polévce na Nový rok, nesmějí v jídelníčku mykologů chybět.
Stejně jako každý rok i letos se mohli těšit ze tří druhů jedlých hub. První z nich je penízovka sametonohá, nejtypičtější zimní houba, která roste, když se teploty dostanou nad nulu, při delších mrazech sice zamrzne, ale přečká je bez úhony.
"Je to klasická lupenatá houba, která roste v trsech o velikosti václavky. Má pěkně vybarvenou žlutomedovou barvu, výborná je do polévek, omáček i do smaženice, dá se také nakládat do octa," řekl Libor Tmej.
Další vyhledávanou zimní houbou je ucho Jidášovo, které připomíná lidské ucho.
"Třeba v údolí Tiché Orlice roste poměrně hodně na černém bezu. A pokud má houbař trochu štěstí, najde i trsy hlívy ústřičné, která není vyloženě zimní houbou, ale roste pozdě na podzim, a když trsy zamrznou v čerstvém stavu, dají se použít," dodal Tmej.
