Zahradník Zdeněk Eichler se o unikátní bonsaj stará téměř třicet let. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Prastará bonsaj dovezená z Japonska má péči jako korunovační klenot

  • 2
Unikát, jako je jalovec čínský v botanické zahradě v Liberci, se jen tak nevidí. Rostlina je nejdéle pěstovanou bonsají v Evropě, na kontinent se dostala v roce 1882. Před záhubou ji zachránil letohradský učitel Josef Kudláček.

Jalovec, který je k vidění vždy jen týden v roce v botanické zahradě v Liberci, je starý hodně přes dvě stě let. Do Evropy jej z Japonska už v roce 1882 přivezl hrabě Josef Filip von Stubenberg.

"Už v té době se muselo jednat o vzácnou rostlinu. Tehdy jí muselo být nejméně 100 let, aby se mohla pokládat za velmi atraktivní a zasloužila si nákladný a složitý transport do Evropy," líčí příběh bonsaje letohradský místostarosta Martin Hatka, který osudy jalovce pečlivě sleduje.

Strom byl podle něj nejprve ve Vídni, teprve po čase byla bonsaj přivezena do tehdejšího Kyšperka jako dar Karlu Stubenbergovi, bratru Josefa Filipa. Karel Stubenberg vlastnil zdejší panství.

"Své místo našla v oranžérii v zámeckém parku, kde se o ni od roku 1931 staral zahradník Robert Tříletý. Začátkem padesátých let mu pak pomáhal pan učitel Josef Kudláček, který působil na letohradské základní škole," dodává Hatka.

"Školní pozemky" za Kudláčkovy éry dosáhly takového věhlasu, že byly zařazeny mezi botanické zahrady. "Pan učitel Kudláček spolupracoval se zámeckým zahradníkem Tříletým, jemuž žáci pomáhali s údržbou zámeckého parku, a zahradník naopak pomáhal ve školní zahradě," vzpomíná Hatka.

Právě tato spolupráce pak vedla k tomu, že zámecký zahradník v pokročilém věku bonsaj svěřil svému příteli, učiteli Kudláčkovi.

"Pamatuju si, jak měl strejda o ten stromeček hrozný strach. Aby se mu něco nestalo, aby měl všechno, co potřebuje, aby vydržel," vzpomíná na svého strýce učitele jeho neteř Eva Halbrštátová.

Není divu, že o pár let později Kudláček věnoval unikátní bonsaj nejstarší botanické zahradě v zemi v Liberci. "Kdybych ji od pana Tříletého nedostal, byla by již dávno skončila na ohýnku jako roští," napsal ve svém darovacím dopise.

Bonsaj ohrožovali nezodpovědní návštěvníci

Do roku 1990 byl půldruhého metru vysoký stromek vystaven ve volně přístupném prostoru. "Nenechaví návštěvníci nám ho ale málem zničili, když si brali řízky, nebo lámali větvičky pro štěstí," vysvětluje důvod, proč dnes bonsaj není vystavena trvale, vedoucí zahradník liberecké zahrady Zdeněk Eichler, který se o ni od roku 1992 stará.

Kvůli co nejkvalitnější péči byl dokonce na stáži v Japonsku, odkud si přivezl kromě vědomostí také speciální nástroje.

Dnes je vzácný jalovec čínský v atriu mezi skleníky, kam nemá veřejnost přístup.

"To je cennost jako korunovační klenoty, také je nemůžeme okukovat kdykoliv. Jsou běžně skryté našim zrakům a vidět je můžeme jen při velmi vzácných příležitostech," uvedl ředitel liberecké botanické zahrady Miloslav Studnička.

O tom, jak je bonsaj unikátní, se letohradský místostarosta přesvědčil v roce 2008. "Když jsme v souvislosti s připravovanými výstavami k 700. výročí města ředitele botanické zahrady požádali o zapůjčení do Letohradu, pan Studnička mi řekl, že vzhledem k nevyčíslitelné hodnotě to není možné," vzpomíná letohradský místostarosta.

"Abych se přiznal, stal jsem se bonsajistou trochu z donucení. O tuhle rostlinu se dlouhá léta vlastně ani nikdo nezajímal. Péči, jakou si opravdu zaslouží, dostává teprve posledních dvacet let. Od zálivky a přihnojování až po komplikované přesazování, které je velmi stresující. Nejen pro rostlinu samotnou, ale i pro mne," dodává s úsměvem zahradník Eichler.

Podle jeho slov přistupuje s úctou k bonsaji už proto, že ji před ním pěstovalo několik generací zahradníků. "Pro mě je nemalý závazek se o jalovec starat. A největší odměnou pro mě bude den, kdy ji budu moci v pořádku předat dalšímu zahradníkovi," svěřuje se liberecký zahradník.