Ondřej Rolenc

Ondřej Rolenc

Byl to risk, neměl jsem co ztratit, říká kanoista Rolenc o bronzu z MS

  • 0
Mezi jednotlivci už pardubický singlkanoista Ondřej Rolenc zlaté medaile z mistrovství světa získal - ve sprintu a dlouhém závodě na divoké vodě ze švýcarského Buochsu. Jenže to bylo ještě v juniorech, kde není tak tvrdá konkurence. Kategorie mužů, to už je "jiná káva".

Rolenc v nejstarším umělém kanále na světě, jejž vybudovali pro letní olympiádu v Mnichově 1972 v německém Augsburgu, obstál. Ve finálové jízdě sprintu si vyjel bronz. "Vůbec jsem to nečekal. Byli tam dva chorvatští sprinteři, kteří v kvalifikaci evidentně nejezdili naplno. Nepochyboval jsem, že ve startovní listině poskočí, nakonec jsem ale rychlejšího z nich porazil o devět setin," líčil šťastný závodník.

Předhonili vás dva Francouzi. Jsou v kategorii C1 (singlkánoi) bezkonkurenční?
Ten, co skončil druhý, je výhradně sprinter. Trénují dennodenně a jsou to v podstatě profesionálové, pádlují a mají to placené. Přitom to ani není olympijský sport. Žijou v jiném světě.

Ondřej Rolenc

Pardubický kanoista, narodil se 7. listopadu 1991. Sjezdu na divoké vodě se věnuje od svých deseti let, předtím hrával basketbal. Závodí za oddíl TJ Synthesia Pardubice. Nedávno úspěšně odmaturoval na SPŠ elektrotechnické, po prázdninách ho čeká studium na pardubické univerzitě. Má dva juniorské tituly ze světového šampionátu ve švýcarském Buochsu z roku 2009, loni už v dospělé kategorii získal ve španělském Sortu zlato v závodě tříčlenných hlídek. Bronzem ze sprintu na MS v Augsburgu překročil jeden ze svých cílů: dojet někdy do 5. místa. Přitom je mu teprve dvacet. Pardubice na MS reprezentovala také Radka Valíková (stříbro v C1 žen) a Tomáš Kejklíček (13. v C1 mužů).

O všem rozhodovala jediná jízda. Jak jste si ji naplánoval?
Chtěl jsem jet na hazard. Nebylo co ztratit, nejhůř jsem mohl být dvanáctý. Počítají se první tři místa, ta ostatní si pak už nikdo nepamatuje.

Vydal jste se za tu jednu a tři čtvrtě minuty, co trvala?
To rozhodně. Závěrečná část kanálu měla tvar zahnuté hokejky, nedalo se tam z kanálu vyjet jako jinde. Dojel jste do cíle a nebyla možnost si odpočinout, protože byste jinak narazil do břehu.

Na podzim po maratonu ve francouzském Ardechi jste absolvovali v Augsburgu soustředění. Měl jste kanál dobře najetý? Zapamatoval jste si profil trati?
Samozřejmě čím víc jízd stihnete, tím víc si můžete věřit a lépe ji znáte. Každou jízdu je tam jiná voda. Jiné vlny, válec se chová jinak. Jednou je velký, pak to najednou spadne a hladina je na vteřinku skoro klidná. Pořád tam jsou cykly, které se opakují. Nebo jedete mezi kameny po nějaké straně, jednou vás to vynese, podruhé ne. Myu nás takovou vodu nemáme, ani v trojském kanále. Není tam voda, která by byla ožralá a pulzovala.

Počkejte, ožralá voda? To se mezi vodáky říká?
No (směje se). Používá se to, když jdou bubliny zpod kamenů, takové karfioly, dělá to prostě kytičky. Je to podobné vířivce. Proud vás odstrčí na stranu. Pak se taky dělají za kameny víry, které vás mohou vynést v zatáčce. Zkrátka ožralá voda, protože nejedete rovně.

V hlídkách jste skončil čtvrtý. Proč nevyšly tak jako individuální závod?
Ony vyšly, ale ostatní týmy na tom jsou v dnešní době o dost lépe. Byli jsme spokojení, to, co jsme chtěli zajet, jsme zajeli. Šlo o to, jestli někdo udělá nějakou chybu, přece jen jedou tři lodě hned za sebou. Často se stane, že jedna nabourá do té před ní, rozestupy jsou minimální. Pak už jdete klidně do hodin a to znamená třeba deset vteřin ztráty. Záleží na tom, jak je kdo rychlý a jak to trefí.

Už jste svůj bronz s dalšími vodáky oslavil?
Ještě ne, teprve nás to čeká. Medaile budeme patřičně zapíjet teď ve Veltrusech, kde bude velká party s grilováním.Máme tam mistrovství republiky ve sprintu hlídek.