Ladislav Brom (za kamerou) točil do roku 1945 s Novým, Burianem či Baarovou. Po emigraci se stal uznávaným dokumentaristou Afriky. | foto: archiv

Filmař přijel s kolaborující Baarovou, kino přesto praskalo ve švech

  • 0
Tisíce lidí už v kinech zhlédly nový snímek režiséra Filipa Renče, který zobrazuje život populární prvorepublikové herečky Lídy Baarové. Kontroverzní umělkyně, která se připisuje vztah s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, ovlivnila osudy řady lidí. Jednoho z nich si připomínají v Chocni. Je jím zdejší rodák, filmař Ladislav Kořínek, známější pod jménem Ladislav Brom.

Mnohé filmy vyprodukované jeho společností Bromfilm jsou dnes součástí Zlatého fondu české kinematografie a po emigraci po roce 1945 se jako Ladislav John Brom stal uznávaným dokumentaristou Afriky.

Do Chocně se rád vracel a 1. prosince roku 1940 dokonce v místním kině v sokolovně uspořádal mimopražskou premiéru svého filmu Život je krásný.

Na událost vzpomíná dvaaosmdesátiletý pamětník Jiří Havlíček. „Tehdy z toho byla celá Choceň auf. Ladislav Brom totiž přivezl na premiéru slavnou Lídu Baarovou a každý Choceňák ji tehdy chtěl vidět,“ popisuje.

„Takže obyvatelé města doslova obsadili kino k prasknutí. Byla to událost, píše o tom i ve své válečné kronice Chocně učitel Karel Bárta,“ líčí pamětník. Přiznává, že sám do kina ještě nemohl, protože nebyl dospělý. „Ale rodiče tam byli,“ říká.

Karel Bárta píše, že na Lídu Baarovou se přišlo podívat mnoho lidí, ale bylo i mnoho těch, kteří schválně nepřišli, „protože se o Baarové říká, že táhne s Němci, s Goebbelsem,“ zapsal si učitel Bárta v roce 1940.

Právě v Chocni viděl Brom jako desetiletý školák poprvé film. Jeho druhá žena Olga Brom Spencer ve své knize Odysea Johna Ladislava Broma popisuje, jak Choceň, její okolí, podnebí a zemědělské zázemí ovlivnily Bromův vývoj. Rodiče museli podle ní těžce pracovat.

Po škole rodiče poslali Ladislava studovat na Vyšší hospodářskou školu v Chrudimi, mladík psal básně a články do studentského časopisu. Otec, který s rodinou bydlel v Nerudově ulici poblíž dnešní Choceňské mlékárny, chtěl mít ze syna agronoma, proto šel Ladislav po maturitě na techniku do Prahy.

Tam se Brom dal zapsat i na dramatickou konzervatoř, kde studoval například s Janem Pivcem, Marií Glázrovou i Jiřinou Štěpničkovou. A spolužáky občas pozval do Chocně, jak uvádí další pamětnice, jednaosmdesátiletá Maruška Bartošová z Chocně. „Maminka vyprávěla, že jednou Ladislav přivezl Jiřinu Štěpničkovou, ale že už ji nemohl nikde ubytovat. Tak spala jednu noc u našich,“ říká pamětnice.

Právě na Jiřinu Štěpničkovou ale později Ladislav John Brom nerad vzpomínal. „Když Broma odvedli na povinnou vojenskou službu, šel to zapít se spolužáky z konzervatoře. A po večeři vyzval Jiřinu Štěpničkovou k tanci. V tanečním elánu ji k sobě přivinul, ale odstrčila ho tak prudce, že upadl. Při nárazu na tvrdý parket si Brom zlomil loketní kost levé ruky. Ze strachu, že by mu zlomenina znemožnila nástup do armády, nešel k lékaři. Kost mu špatně srostla a od té doby nemohl ruku zcela narovnat,“ píše v knize Olga Brom Spencer.

Filmy Ladislava Broma

Do roku 1945 režíroval nebo spolurežíroval filmy:

Život vojenský - život veselý

Klapzubova jedenáctka

Ulice zpívá

Bílá jachta ve Splitu

Vyděrač

Skalní plemeno

Společnost Bromfilm vyprodukovala snímky:

Tulák Macoun

Píseň lásky

Přítelkyně pana ministra

Poslední Podskalák

U pokladny stál

Život je krásný

Přednosta stanice

Později zatklo Ladislava Broma gestapo kvůli jeho dřívějšímu pobytu v SSSR, který filmaře inspiroval k natočení sociálního snímku Harmonika. Po čtyřech měsících jej na svobodu dostala přímluva Lídy Baarové. Brom jí na oplátku pomohl v roce 1948 utéci, když čelila stíhání za styky s nacisty. Sám se však po válce zpovídal také z toho, že v březnu 1939 vezl svého tchána a člena Národní obce fašistické Zdeňka Zástěru na Barrandov k převzetí ateliérů A-B.

Na jeho obhajobu se postavily známé osobnosti, například spisovatel Ivan Olbracht. Soud Broma odsoudil v roce 1947 k pokutě 200 tisíc. Brom emigroval stejnou cestou do Rakouska v roce 1949, později žil v Kanadě a působil pod jménem John L. Brom. Proslul jako cestovatel, spisovatel a dokumentarista.

Spisovatel Ernest Hemingway o Ladislavu Bromovi v padesátých letech prohlásil, že je to jeden z nejzasvěcenějších odborníků na Afriku.

„Z každé cesty na černý kontinent přiveze něco nového a neznámého. Jeho dokumentární dílo ho umisťuje mezi přední velké mezinárodní spisovatele.“

V roce 1963 Brom odešel do USA. Při cestě z Montrealu do New Yorku o šest let později náhle zemřel na mozkovou mrtvici. Stalo se to 22. ledna 1969 cestou na letiště, lékaři mu už nedokázali pomoci.