Mezi obyvateli azylového domu v Chrudimi převažují ženy s dětmi, které se...

Mezi obyvateli azylového domu v Chrudimi převažují ženy s dětmi, které se ocitly bez peněz i střechy nad hlavou a pokouší se tu začít znovu. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Lidé mají šanci začít znovu, ale azylovému domu chybí peníze

  • 0
Na okraji Chrudimi stojí moderní dům s patnácti byty, v nichž se lidé snaží během šesti až dvanácti měsíců zvládnout to, co se jim dosud nedařilo. Naučit se žít. Bohulibý provoz centra stojí přes pět milionů ročně, které se hledají těžce.

Už při příchodu do azylového domu v Chrudimi je znát, že to není jen jinak pojmenovaná ubytovna pro sociálně slabé. Kresbami vyzdobené stěny spíše připomínají mateřskou školu. Mladá žena za kuchyňskou linkou, která se ve slušně vybaveném dvoupokojovém bytě s koupelnou stará o dvě děti, si prostředí chválí. „Je tu soukromí a klid,“ říká.

Azylový dům postavila Chrudim v místě, kde původně stála budova, v níž žili sociálně nepřizpůsobiví lidé.

Zařízení s deseti pracovníky a s rozpočtem kolem pěti milionů korun řeší nedostatek peněz. Z Unie dostalo loni o milion korun méně než v roce 2014. Loni musel azylový dům dokonce propustit dva zaměstnance - terapeuta a sociální pracovnici.

„Za poslední čtyři roky, co dům provozujeme, došlo k několika zásadním změnám, které docela významným způsobem zasáhly do provozních záležitostí i financování,“ uvedl starosta Chrudimi Petr Řezníček.

Do zařízení, které má člověka na dně posunout zpátky do života, se nedostane každý. Musí projít sítem otázek a kritérií. Musí souhlasit s tím, že si přes vrátnici nepřenese ani kapku alkoholu, jinak hned končí. Že návštěvy bude přijímat ve zvláštní místnosti a nikoliv „doma“. Bude uklízet dům spolu s jeho zaměstnanci. A hlavně že bude na sobě pracovat a plnit svůj „individuální plán“.

„Snažíme se dopředu vyselektovat ty, kteří o tuto službu v podstatě nemají zájem a jde jim hlavně o bydlení. Nemají třeba zájem plnit domluvené cíle,“ říká vedoucí služby azylového domu Ivana Čechová.

Ženy se učí vařit, uklízet i vychovávat děti

Zařízení postavené v roce 2011 díky dotaci ve výši 21 milionů z Unie mělo být určené zejména mladým lidem odcházejícím z dětských domovů a ženám, které jsou oběťmi domácího násilí. Nakonec tu ale převažují ženy s dětmi, které se ocitly bez peněz i střechy nad hlavou a pokouší se tu začít znovu. Pomáhají jim tu se vším - s právními problémy, sociálními dávkami, dohadují s věřiteli splácení dluhů. Ženy se tu učí obsluhovat spotřebiče v domácnosti, vařit, péct, uklízet, prát prádlo a zároveň zvládnout děti.

„Když se to nedaří, snažíme se přijít na to, v čem je problém. Věnujeme se například nácviku určitých výchovných situací, tak aby maminka byla schopna základní péče o dítě,“ uvedla Čechová.

Individuální plán ovšem může zahrnovat cokoliv důležitého pro život. „Měli jsme klientku, která měla velmi nízký stupeň inteligence, takže se s ní muselo intenzivně chodit nakupovat, Nakonec zvládla si koupit základní potraviny i péči o dítě,“ řekla Ivana Čechová.

Azylový dům uvádí, že 61 procent „uživatelů“ odtud odešlo loni do vlastního bydlení nebo se vrátilo do rodiny, kde se podařilo zlepšit mezilidské vztahy. „Odešli dobrovolně, protože vyřešili své problémy. Je to velmi slušný výsledek. Porovnejte s ostatními azylovými domy,“ řekl Pavel Tvrdík, ředitel Centra J. J. Pestalozziho, které azylový dům spravuje. Podle něj je pro společnost výhodné zaplatit zařízení, které pomůže lidem uniknout z pasti, ve které jsou celý život.

Právě peníze jsou ale samozřejmě problém. Chrudimští zastupitelé museli poslat na konci loňského roku centru 300 tisíc korun, aby překlenulo ztrátu evropských peněz. Letos skončí takzvaná udržitelnost projektu a Chrudim teoreticky může z moderní budovy udělat třeba nájemní dům. Za tři roky pak dojdou peníze na provoz, které dává Evropská unie. „Pak se musí postarat stát. Civilizované státy se poznají podle toho, že se dokážou postarat o ty, kteří to potřebují,“ uvedl Pavel Tvrdík.

Do té doby ale zařízení v Chrudimi přežije. „Letos bychom chtěli prostředky pro azylové domy navýšit,“ uvedl Pavel Šotola, krajský radní zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor.

S tím, jak mohou peníze ubývat, bude azylovému domu hrozit, že se v budoucnu kvůli úsporám změní jen na místo, kde jsou lidé ubytovaní. Tvrdík chce jít opačným směrem a přeje si, aby zařízení mohlo mít opět terapeuta, který bude pomáhat například dětem z azylového domu.

„Je to nadstandardní, ale vede to k větší úspěšnosti. Někteří klienti jsou kolující, jdou z jednoho azylového domu do druhého, třetího, čtvrtého. Stát to stojí obrovské peníze. Když táta skončil v pasťáku, je velká pravděpodobnost, že jeho děti tam skončí také. Není výhodnější začít pracovat s dětmi od malička? Pak je šance, že se ta čára přetne,“ uvedl Tvrdík.