Kdo by řekl, že bítovanskou Dřevěnou exotiku na ranči vytvořili z opuštěného statku milovníci a zkušení chovatelé pum, irbise nebo klokanů, je na omylu. Vše nastartovaly ovce. To když soused poradil, aby pozemek u chaty spásaly „živé sekačky“. Vladimír Blažek je pak pořídil i na travnatý pozemek do firmy. Tam se začaly shromažďovat děti ze školek, škol a družin, aby viděly obyčejné ovce.
 |
Blažkovi to však nedalo, a tak nahlas vyslovil před manželkou svůj záměr. „Proč nevybudujeme něco, kam by děti za zvířaty mohly chodit, a měly k tomu ještě nějaké vyžití,“ popisuje první krůčky k ranči manželka Jana Blažková.
Koupili proto starý statek a pustili se do práce. Bez znalosti základů chovatelství opic, šelem, lam.
„Nemáme licenci zoo. Jde nám o to, aby byly děti na čerstvém vzduchu, se zvířaty a hýbaly se na průlezkách. Chceme, aby se o zvířatech něco dozvěděly, protože tady v Pardubickém kraji žádná zoo není. Cíleně jsme zaměřeni na děti předškolního věku, protože nás navštěvují mateřské školky,“ říká Blažková
Učitelky si zde pochvalují, že jim starost o děti usnadňuje uzavřený areál, který není rozlehlý, takže se jim dítě nemůže ztratit. „Ze stejného důvodu k nám zajíždějí s vnoučaty babičky a dědové. Ti si tu mohou sednout, dát si kávu a vnoučata jen vypustit,“ popisuje Blažková a otevírá voliéru s lemury. Rodinka zvědavě pokukuje po talíři s hroznovým vínem. Už vědí, co bude následovat. Z ruky Blažkové putuje zelená kulička k prvnímu odvážlivci. Za chvíli už si pochutnávají všichni.
Z vedlejší klece se ozývá možná trochu žárlivé houkání. To o sobě dává vědět samice gibona lar Sissi. „To je naše slaměná vdova. Partner jí uhynul, a protože jsou tato zvířata monogamní, dalšího samce jsme jí nepořizovali. Ona je navíc hodně svá,“ říká o maskotovi ranče Blažková.
Kolem opičí voliéry prochází řetízek, který návštěvníky blíž nepustí. Pozor krade, hlásá cedulka na jejím příbytku. Giboni mají dlouhé a šikovné ruce, Sissi dokáže drobnou ruku bleskurychle protáhnout a v nestřeženém okamžiku potrestá každého, kdo poruší zákazovou tabulku. „Bere čepice, telefon,“ popisuje Blažková.
Srdeční záležitostí majitelky jsou šelmy. Pumí rodinka Adama a Evy se rozrostla o vlastního odchovance Štěpána. Pumí rošťák je vybojovaný přírůstek.
„Je z prvního vrhu. Když zůstalo pouze jediné mládě, manžel ho vzal a jeli jsme za chovateli, poradit se, jak mládě pumy zachránit. „Bylo to v červenci v hlavní sezoně a já jsem si nedokázala představit, jak zvládnu krmit Štěpána každé tři hodiny, v noci k němu vstávat a ještě mít na starosti celý chod na statku,“ popisuje Blažková. Chůvy se našly. Vypomohli rodiče Jany Blažkové a dva měsíce se o Štěpána starali.
Ne všichni obyvatelé ranče jsou v kleci
Někteří obyvatelé ranče v klecích nejsou. Jsou to přitom šelmy, a stejně s nimi lidé přijdou do přímého kontaktu. Jsou totiž dřevění a vyrobení jako sochy na zakázku. Pro děti tu jsou navíc dvě hřiště. Jedno malé, druhé pro větší děti.
Kromě pondělí se brány ranče otvírají každý den. Návštěvníci jsou různí. Výjimky si myslí, že si se vstupenkou koupili i možnost nestandardního chování. A tak ačkoli jsou voliéry vybaveny cedulkou dívat ano, sahat ne, zmiňuje majitelka návštěvnici, která krmila opice polomáčenými sušenkami. A přišla také jiná, která sama upozornila majitelku, že rys sundal její malé dcerce ponožku, protože ji žena posadila na bezpečnostní zábradlí.
Před klecemi se šelmami, stojí ještě vkusná ochranná zábrana, která nepustí návštěvníka do těsného kontaktu.
„Chtěl tady mít rysa, takže jsme našli chovatele a přivezli jsme si ho. Hodně věcí jsme si o zvířatech zjistili, načetli, radili nám chovatelé, ale na hodně věcí jsme si museli přijít sami,“ říká Blažková.
O návratu investice mluví s nadhledem. Společně s manželem tvrdí, že ranč začne vydělávat až jejich vnoučatům.
