V lednu zemřel v 97 letech pán hradu Český Šternberk Zdeněk Sternberg, jehož noblesa i osud mě fascinovaly. Jeho rod připravili o pozemky za první republiky, za okupace i za bolševika, dvakrát jim vzali sídlo, on sám převáděl přes hranice, strávil pět let v dolech, a než odešel do exilu, dělal kulisáka. Přesto nikdy nezahořkl. Odráží osudy české šlechty tak moci nedávné dějiny?
Zdeněk Sternberg byl velice charismatický a mediálně známý. I díky tomu, že jeho postava vystupuje v Černých baronech, byť on osobně je nesnášel a zdůrazňoval, že být pétépák určitě nebyla taková legrace, jak se to kniha i film snaží líčit. Každopádně šlechticů, na nichž se 20. století velice výrazně podepsalo, je celá řada. Navíc on stejně jako Jindřich Kolowrat ještě pamatoval první republiku, která ke šlechtě také zrovna přívětivá nebyla.
Dodnes je šlechta vnímaná jako někdo velice konzervativní, kdo bydlí na hradech obklopen cimbuřím, starým nábytkem a obrazy. Bylo to jinak.
