Při bourání starých podlah se často zjistí, že v některých místech finální podlahy, ať jsou to dlaždice, nebo třeba linoleum, drží skutečně festovně, v jiných se odloupnou ihned. Výsledkem je, že v betonovém podkladu vzniknou díry v místech, kde lepidlo překonalo soudržnost starého betonu. To se stává i při výměně přilepených měkkých krytin jako je PVC.
Běžně se podklady srovnávají nivelační stěrkou dřív, než se pokládají nové povrchy. Bylo by však chybou na takto poškozený základ jen nalít stěrku a doufat, že vyplní i otvory vzniklé po bourání starých podlah.
„Nivelační hmota v každé tloušťce jinak vysychá a jinak získává pevnost. Pokud se dostane do podobné díry, mívá tendenci se po vyschnutí propadat,“ upozorňuje stavbyvedoucí Josef Beneš. Obecně se doporučuje, aby se používaly do tloušťky do dvou centimetrů, díry po bourání však mohou mít daleko větší hloubku.
Proto je vhodné na zaplnění největších prohlubní použít opravnou hmotu na beton, což je směs křemičitého písku s cementem a pojivy. To se vyplatí hned ze dvou důvodů.
Nejenže se může nivelační hmota ve velké vrstvě začít drolit, ale navíc opravná hmota není drahá – většinou se s cenou dostanete do dvou stokorun za pětikilový pytel a máte jistotu, že nedojde k žádným chybám stavby.
V nouzi lze použít místo opravné hmoty i beton, ale tady je třeba nechat ho dobře vyzrát. Stavbyvedoucí doporučuje alespoň tři týdny. Až pak je vhodné podlahu napenetrovat a přikročit k aplikaci nivelační stěrky.
Josef Beneš připomíná nutnost dilatací mezi podlahami v jednotlivých místnostech. „Pravidelně se to dělá pode dveřmi v místech, kde nebude vidět. Tedy pod jejich hranou podle toho, na které straně budou závěsy dveří,“ říká. Už z toho je vidět, že stavebník by v tomto měl mít jasno už od projektu.
Každá z těch betonových desek je jinak velká a tím i různě pracuje. Takže kdyby se v podlahách dilatace neudělala, stejně by podklad časem popraskal.
Fachmany můžete sledovat na Primě každé úterý večer před 23. hodinou. |
Dilataci je vhodné vyřešit nejen mezi jednotlivými podlahovými deskami, ale neměla by chybět ani kolem stěn. „Nivelačka mívá tendenci se hezky rozlít a u stěn by se zvedala a praskala. Proto se vyplatí kolem nich natáhnout obyčejnou pásku, co se dává třeba pod profily sádrokartonové konstrukce,“ doporučuje.
Při rekonstrukci bývá situace o to složitější, že se odhalí různé výšky podlah v jednotlivých místnostech. Aby při vylévání podlah nedocházelo k tomu, že se hmota „vydá“ do další místnosti jako vodopád, bude třeba každou místnost ohraničit dilatačními lištami.
Jsou i situace, kdy je zbytečné starou dlažbu vytrhávat, podobně jako se to stalo u sledovaného domu v suterénu v garáži. Tam je stará dlažba tak fit, že nový povrch půjde na ni.
Základem je starou dlažbu důkladně odmastit a podle specialistů pro dokonalé dočištění použít jedlou sodu. Pepu Libického pobavila představa, že odborníci na pokládku podlah doporučují „babský recept“, který spolehlivě funguje.
Takto upravenou podlahu je vhodné natřít speciálním adhezním můstkem, který zvyšuje přilnavost starého podkladu s novým. „My však raději ještě uděláme zkoušku na malém prostoru někde mimo zorný úhel, abychom si vyzkoušeli, zda obě vrstvy skutečně budou důkladně držet pohromadě,“ slibuje Beneš.
