„Kolegovi to nedalo a obrátil se na odborníky, kteří mu potvrdili, že jde o originál. Obsahem listiny jsou takzvané cechovní artikule (tedy řád) pro cech krejčích a postřihačů v městečkách Luži a Chrasti, kterou vydal tehdejší majitel košumberského panství Diviš Slavata,“ řekl ředitel regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek.
Na listinu se přišlo tak, že jeden z pracovníků muzea prováděl tzv. inventarizaci věcí, které do muzea přinesli občané. Konkrétně tuto listinu daroval muzeu koncem devatenáctého století měšťan Václav Tichý, vedle ní i řadu dalších.
Tichý listinu nejprve v roce 1895 půjčil Národopisné výstavě českoslovanské v Praze, a teprve poté putovala do muzea do Vysokém Mýtě.
Součástí pergamenu je i pečeť, která je na celém nálezu nejcennější. Je totiž jedinou dochovanou Divišovou pečetí ve východních Čechách a jednou z mála vůbec. Restaurátoři ji po nalezení museli vyčistit.
„Střed listiny je těžko čitelný, našly se na něm stopy penicilinu a v určitých místech jsou zatekliny od neznámých tekutin. Listinu tak tedy nebylo možné vrátit do původního perfektního stavu,“ uvedl historik vysokomýtského muzea Vojtěch Barcal. Text listiny dnes není zcela čitelný, jeho opis je však v Národním muzeu v Praze.
Listina je jednou z nejstarších písemností v dějinách Luže. Řád krejčím nakazoval, že v každém roce měli být v městečku pouze dva cechmistři a každý nový mistr, který se zde chtěl usadit, musel těm stávajícím předložit tzv. cechovací list, tedy, že pochází z manželského lože. Zároveň musel zaplatit sedm grošů českých, dvě libry vosku a udělat mistrům svačinu.
„Pokud se cechmistr v Luži dopustil cizoložství, měl být zbaven řemesla. Mistr, který neměl manželku, se pak musel do roka oženit, jinak do cechu zaplatil kopu grošů,“ dodal Barcal.
Pergamen upozorňuje také na to, že v regionu mohli být pouze dva postřihači. Ti se věnovali finální úpravě látek.
