„Cílem je vybourat vnitřní prostor pevnůstky, která byla v roce 1939 zabetonována,“ popsal Jiří Piramovský, šéf Muzea československého opevnění z let 1936–1938 Na Kočičáku, které lounský řopík postupně obnovuje.
„Odhadujeme, že je tam kolem 15 až 20 tun materiálu včetně kamenů, které byly původně součástí kamenného valu před objektem,“ dodal Piramovský.
S bouracími pracemi začali před několika dny a potrvají několik týdnů. „Dali jsme si to jako úkol do letošního jara,“ podotkl Piramovský.
Nadšenci se sem vrátili po dvou letech, kdy se do renovace řopíku pustili. Očistili střílny, instalovali chybějící háky na maskovací sítě a celý ho natřeli kamuflážní barvou. Vybourali také vstup do bunkru. Tím ale práce na nějakou dobu ustaly.
Loni pak pracovali na řopíku v lounské ulici Pod Šancemi, kde v jeho okolí odstranili náletové křoviny, uklidili nepořádek, objekt zvenčí opravili a natřeli.
V bunkru, který se nachází na výstavišti, chce město v budoucnu nechat vybudovat malé muzeum. Kdy to bude, ale není jasné.
„Věřím, že se podaří řopík vrátit do stavu, v jakém byl v roce 1938, a budeme tu mít zajímavou atrakci pro návštěvníky. Ovšem jedna věc jsou bourací práce a druhá získat původní vybavení,“ uvedl radní Radovan Šabata (Unie pro sport a zdraví).
Město se chce pokusit původní výzbroj a další dobové věci získat. Ty se podle Šabaty nyní nacházejí ve Vojenském historickém ústavu a radnice bude jednat o výpůjčce.
„Kočičáci“ plánují, že letos také začnou s pracemi na třetím lounském řopíku, který se nachází v areálu koupaliště. „Letošní plán je očistit ho, vybourat střílny a natřít,“ přiblížil Piramovský.
19. května 2019 |
Muzeum má lounské pevnůstky od loňského roku pronajaty od města s cílem postupně jim navrátit takový vzhled, jaký měly v době výstavby před více než 80 lety. Všechny tři řopíky mají být součástí chystané naučné stezky.
V době svého vzniku byly součástí tzv. druhé obranné linie Československé republiky. Lounský úsek zahrnuje opevnění od obce Pátek k západnímu okraji Loun a čítal 74 staveb.
Úkolem tohoto úseku bylo bránit útoku nepřítele ve směru Most–Slaný, jeho obrana se mohla opřít o vodní tok řeky Ohře, která tvořila dokonalou přírodní protitankovou překážku. Armáda tento úsek zkolaudovala na jaře 1938. Řadu bunkrů Němci po zabrání československého pohraničí odstřelili nebo zabetonovali.
