První pražskou vraždu roku 2000 odhalili policisté dopoledne 1. ledna v Nuslích, v pronajatém bytě tehdy zemřel mladý student.
„Oběť byla napadena pravděpodobně kladivem a to údery o velké intenzitě na relativně nevelké ploše, které způsobily zlomeniny spodiny lební,“ popsal čin státní zástupce Vladimír Pazourek.
Další ránu vrah napadenému zasadil nožem do krku, oběť navíc útočník pevně spoutal lepící páskou, kterou ovinul okolo obličeje a nadto nešťastníka připoutal k posteli. Smrt zapříčinilo vdechnutí krve a otok mozku. „Obviněný poté z bytu odcizil počítač a další věci,“ řekl žalobce.
Z prohledaného bytu zmizely podle protokolu také třeba tlačítkový telefon a další drobnosti, třeba žehlička v hodnotě šedesát korun, nebo džezva na kávu za devadesát korun. „Obviněný následně ještě způsobil požár bytu,“ uvedl státní zástupce Vladimír Pazourek.
Vyšetřovatelům se zprvu nepodařilo nuselskou vraždu vyřešit, později však při porovnávání otisků prstů z místa činu nalezli shodu s malíčkem Jurije Kraivského. Ten se po vraždě dostal do střetu s českou justicí kvůli vloupání do aut. Po odpykání trestu jej čekalo vyhoštění na Ukrajinu.
Na základě mezinárodního zatykače obžalovaného zadržela policie v Rusku, odkud jej čekala deportace do Prahy. „Na mých rukách krev není, to je jisté. Určitě jsem nebyl v bytě, když byl spáchán trestný čin,“ rozhodně popřel účast na brutálním činu Kraivskij.
Jak se dostal jeho otisk prstu na atlas, nalezený při prohlídce na místě činu, vysvětlit ale nedokázal. „Hrál jsem kulečník, stýkal se s mnoha lidmi, chodil k nim na návštěvu,“ vedl svou cizinec, který v Praze pracoval na stavbách a žil v jedné z ubytoven v Nuslích.
Při výslechu mimo jiné vysvětloval i to, proč se dopustil s jedním krajanem vloupání do aut. „Byla to chyba mládí,“ komentoval delikt. Při starších výsleších uvedl, že tehdy měl problémy, nepracoval a jídlo si sháněl dokonce i z popelnic.
Záludná impulzivita
„Obžalovaný netrpí duševní poruchou, jde o anomální, disociální osobnost, která v zátěži může jednat impulzivně, aniž by racionálně uvažovala o následcích svého jednání,“ konstatoval mimo jiné ve své expertize psychiatr.
Motivace činu byla podle něj zištná. Útočník na místě činu jednal podle znalce spíše impulzivně, když ubíjel oběť. Následné prohledávání bytu a zastírání stop neslo znaky promyšleného jednání. Obžalovaný posudek napadl a žádal o jeho nové vypracování.
„Shledali jsme více způsobů intenzivního násilí na poškozeném. K smrti nedošlo okamžitě, poškozený přežíval řádově po dobu několika minut,“ sdělil soudní lékař Přemysl Strejc, který tak potvrdil zvlášť trýznivý způsob smrti.
U soudu se četly také policejní protokoly z 1. ledna 2000, hasiči a hlídka z nuselského obvodu na místo činu vyjížděli dvakrát. Poprvé operační důstojník výjezd zrušil, podruhé do činžáku dorazili nejprve hasiči. Ti vyrazili dveře a zlikvidovali plameny.
„Po požáru byl byt devastován, nesl jasné známky prohledávání, očividně z něj zmizely různé věci. Tělo bylo pevně fixováno, hlavu a krk měl pevně oblepené lepící páskou,“ popsali před 19 lety nález kriminalisté z pražské stálé výjezdové skupiny.
Hlavní líčení pokračuje výslechy znalců a svědků. Za loupežnou vraždu spáchanou zvlášť surovým způsobem obžalovanému hrozí 12 až 15 let vězení anebo i trest výjimečný, tedy až 25 roků či doživotí.
