Těmi se dá lézt pouze po čtyřech. Kryty z dob studené války ale nyní obyvatelé využívají spíš k uskladnění brambor a ovoce.
„Já jsem byl v roce 1961 u toho, když se kryt pod naším domem budoval. Býval určený pro štáb civilní obrany a pro obyvatele bytů,“ vzpomíná dvaaosmdesátiletý Jaroslav Kourek, bývalý konstruktér Motorpalu.
Když otevírá těžké dveře do krytu vedle sklepů, doprovází to dunivý zvuk. Kryt je opatřený silnými stěnami a skládá se z šesti místností.
Stále je tam i funkční toaleta. Čára na zdi ukazuje, že větší část krytu je v podzemí a jen menší část nad povrchem. Podobné kryty jsou i v sousedních domech naproti základní škole v Rošického ulici.
Vzduchotechniku už tam mají demontovanou, u stěn jsou bedny s bramborami. Pouze nosítka opřená v rohu připomínají, za jakým účelem byl kryt postaven.
U jeho podlahy je v jedné místnosti díra ve zdi a nad ní cedule s nápisem „Nouzový východ“. Pokud by chtěl tudy někdo uniknout, musí lézt po čtyřech podzemní chodbou. Ta vede několik metrů od domu k betonové šachtě. Východ z ní je na trávníku mezi stromy.
Jaroslav Kourek byl v minulosti nucen několikrát tudy lézt. Ne ale proto, aby touto nepohodlnou cestou opouštěl dům ve stavu nebezpečí. Důvodem bylo, že se chodbou dostávala dovnitř voda a tu bylo nutné odčerpávat.
Nikdo z obyvatel domu si nepamatuje, že by se za 55 let existence krytu uskutečnilo nějaké cvičení. Někteří z obyvatel se dokonce nebyli nikdy podívat za zamčenými pancéřovanými dveřmi, přestože tam žijí nad opevněním už desítky let a chodí kolem do sklepa.
„Ale zajímalo by mě to, někdy tam zajdu,“ uvedl jeden z mladších nájemníků.
Kryty jsou dnes úředně vedené jako nebytové prostory, majitelé bytů si je před časem odkoupili od města. Celoročně se tam drží teplota nad nulou. Pouze za silných mrazů obyvatelé utěsňují nouzový východ. Jaroslav Kourek je rád, že opevnění pod domem nebylo nikdy za více než půl století potřeba využít. „A doufám, že se toho ani nedočkáme,“ dodal.
