Cestu zpět Salfickému usnadnila politická kariéra - předsedou představenstva a generálním manažerem ho jmenoval Martin Charvát, primátor města Pardubic, které hokejový klub nyní vlastní.
Jste radní a zastupitel města i kraje. Nevzal jste si toho na svá bedra až moc?
Člověk dopředu netušil, že dostane takovou nabídku. Každý pochopí, že když jsem dělal 25 let hokej, tak jí neodolám. Věřím, že to i díky lidem kolem sebe zvládnu.
V politice jste přes dva roky. Jak jste si zvykl?
Naplno jsem se jí věnoval vlastně teprve až od května, kdy jsem skončil jako sportovní manažer. Poznal jsem díky ní život z jiné stránky a neskutečně mě to obohatilo, takže nelituju. Někdy je to náročné, ale když se sejde skupina lidí, kteří mají podobné cíle, dají se udělat velké věci.
Dušan SalfickýBývalý brankář a showman, který rád bavil tribuny. Má dvě zlata z MS (2000 a 2001), ale také bronz z OH 2006, kam přijel vypomoct, když se zranil Dominik Hašek. Po konci kariéry se dal na politiku. V roce 2014 uspěl v komunálních volbách – získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů (5 575). Je také zastupitel Pardubického kraje. |
Co vás vlastně v roce 2014 přimělo kandidovat?
Vztahy mezi městem a klubem, které byly chladnější. Byl jsem osloven, jestli bych nešel do politiky. Sám jsem o tom nepřemýšlel. Chtěl jsem hokej přiblížit k radnici, protože to je symbol Pardubic. Měl jsem pocit, že jsem schopný najít s ostatními společnou řeč bez ohledu na partaj.
Oslovil vás primátor Charvát, i proto jste si vybral ANO, ve kterém byl?
Ano.
Je vám jeho politika blízka, nebo jste to dělal čistě kvůli hokeji?
Sedli jsme si a řekli si vize a cíle, kam ta strana směřuje. Pardon, strana ne - hnutí. Osobu pana Babiše jsem tenkrát moc neznal, po pár schůzkách jsem byl představen. Neříkám, že to je stoprocentní soulad, ale ve většině věcí programového prohlášení souhlasím.
A jak v klubu vycházíte s Vladimírem Martincem, který je vaším politickým protivníkem?
Ano, je, ale pořád jsme na jedné lodi. Hokej nás spojil. Když mají naše partaje odlišný názor, tak se vždycky snažíme najít průsečík.
Říkal jste, že se v politice snažíte používat selský rozum. Daří se to?
Každý má představu, jak to dělat. Já šel do politiky s tímhle předsevzetím. A po zkušenotech říkám, že je jednoduché selský rozum použít, ale horší ho prosadit.
Dušan Salfický spolu s pardubickým primátorem Martinem Charvátem
Opozičním politikům v Pardubicích se nelíbilo, proč by mělo město dávat peníze daňových poplatníků do neúspěšného soukromého projektu. Vaše reakce?
Já s nimi souhlasím. Ale člověk se na to nemůže dívat jako politik, ale jako Pardubák. Buď jsme mohli nechat hokej v dluzích a mohlo by se o něj přijít. Anebo se tomu zkusí pomoct. Ano, vlastnil to tu soukromý subjekt, ale město bylo pořád minoritně součástí. Pardubice, to je hokej. Je to pro něj symbol, reklama. Jestli je vůle, aby tu hokej pokračoval na nejvyšší úrovni, tak tohle bylo nejlepší řešení. Jestli bylo správné politicky a ekonomicky, to netvrdím.
Do klubu jste majetkově vstoupil i vy. Proč?
Koupil jsem 6,5 procenta akcií a bylo to na základě nabídky od pana primátora. Není mi lhostejný osud klubu, rád bych se podílel na jeho vzestupu. A aspoň dávám signál, že to myslím vážně.
Nebojíte se, že je to risk?
Zvažoval jsem všechna pro a proti, ale kdo neriskuje, nic nevyhraje. Ale já to neberu jako risk. Je to investice do něčeho, co mám strašně rád. Pardubice mi umožnily vydělávat si hokejem, tak jim to vracím.
„Byl jsem smutný, zklamaný a musím říct, že i naštvaný. Ne na lidi, co na mě křičeli. Spíš na to, proč se to stalo. Proto jsem po sezoně skončil. Nechtěl jsem, aby nevole fanoušků padala na mně, když jsem ani spoustu věcí nemohl ovlivnit.“ |
Vzdáte se svého podílu, až město klub prodá?
Pokud to bude podmínka nového investora, tak ano. Ale klidně zůstanu.
Jak jste připravený na tlak?
Jde o to, jak si ho člověk připustí. Když jsem dělal sportovního manažera, tak jsem to neskutečně prožíval, furt jsem to vnímal jako hráč. Z brány jsem byl na tlak zvyklý. Jsem na něj připravený. Pomůžou mi s ním lidé pode mnou.
Nemrzelo vás předtím, jak vás fanoušci kritizovali?
Byl jsem smutný, zklamaný a musím říct, že i naštvaný. Ne na lidi, co na mě křičeli. Spíš na to, proč se to stalo. Proto jsem po loňské sezoně skončil. Nechtěl jsem, aby nevole fanoušků padala na mně, když jsem ani spoustu věcí nemohl ovlivnit.
Přemýšlel jste, proč jdou Pardubice od roku 2012 neustále dolů?
Strašně důležité je, s kým tu práci děláte. Musíte sestavit tým, který bude mít jednu vizi. Doteď tu bylo strašně moc netrpělivosti. Nic nejde ze dne na den. Po titulu 2012 odešli tahouni do Ruska a za ně tu nebyly nové základní kameny. Něco se nakoupilo, slepilo a když to nefungovalo, tak se zase udělaly změny. A další, pořád dokola. Strašně se prolínaly představy lidí, nedělalo se koncepčně. Teď jsme v roce 0 a musíme si vybudovat základ týmu. Musíme si vychovat nové Koukaly, Koláře a Průchy a k nim doplňovat vhodné hráče.
Co je váš úkol číslo 1?
Setrvání v extralize. A pak během tří let vytvarovat mužstvo k obrazu svému.
Dokážete si vůbec představit, že by Pardubice skončily v baráži?
Neříkám, že se ji vyhneme, byť je to první cíl, ale věřím, že i v ní extraligu zachráníme. Bude to o psychice.
Propad přišel i s odchodem manažera Zbyňka Kusého. Nechyběla i jeho ráznost?
Zbyněk byl nekompromisní a šel si tvrdě za svým. Ale vždycky využíval rad druhých lidí. Jestli je přijal, nebo ne, to bylo na něm. I já věřím, že mi lidi pode mnou pomůžou. Je na mně, abych novou cestu prosadil, dodržoval a prezentoval navenek jako Zbyněk. On uměl lidi pod sebou přinutit makat pro klub. Ale byl to on, kdo...
Slízl smetanu?
To zas nechci říkat, protože spoustu věcí oddřel on. Byla i jiná doba. Zbyněk dokázal prosadit názor, i kdyby byl sám proti všem, když byl přesvědčený, že je ten názor správný.
