O Velké pardubické se říká, že její odkaz rezonuje v celé Evropě. Britské sázkové kanceláře na ni vypisují kurzy. V Pardubicích se srocují zahraniční reportéři. A v minulosti často vítězili i zahraniční koně a žokejové. Tohle soukolí fungovalo, dařilo se mu a prosperovalo.
Zahraničí k pardubickému závodišti patří. V úplných začátcích do Pardubic mířili koně z Německa, Itálie, Rakouska či Francie, v době komunismu vládli neporazitelní sovětští koně a v devadesátých letech zase Češi měřili síly s konkurenty z Anglie nebo Irska.
Až do letoška, kdy tato symbióza dostala trhliny. Počtvrté od roku 2002 totiž nebyl na startu žádný zahraniční kůň a letos ani žokej. Zraněného Slováka Lukáše Matuského musel na poslední chvíli nahradit Dušan Andrés. Byla to tedy ryze česká Velká pardubická.
„Pořadatelé podle mě zanedbali komunikaci se zahraničními majiteli, trenéry a jezdci. Nechci na někoho házet vinu, třeba opravdu neměli koně, ale do budoucna by to chtělo zlepšit komunikaci, aby u nás zahraniční koně startovali,“ myslí si žokej Josef Váňa mladší. Není sám, kdo kritizuje současné vedení. Podle zákulisních informací předešlí šéfové platili zahraničním účastníkům dopravu a odpouštěli jim startovné. Tohle „kupování“ však letos skončilo. Kohoutky vyschly.
„Slyšel jsem, že my v zahraniční nemáme žádné výhody, ale jezdíme tam. Tak proč bychom my nějaké výhody dělali zahraničním účastníkům? Ale jsme malá republika a měli bychom udělat důrazný krok k tomu, aby zahraniční účastníci přijeli,“ myslí si žokej Josef Bartoš.
Jeho slova odmítá ředitel Dostihového spolku Martin Korba: „Nechceme zahraniční koně zvýhodňovat proti domácím majitelům, přesto o ně stojíme. Už podnikáme kroky, aby se to zlepšilo.“
„Příští rok by to mělo být lepší. Je to pak jiné pro nás, pro média, pro všechny, zvedá to úroveň dostihu,“ říká Váňa mladší. Podobně uvažuje i trenérka Martina Růžičková, včera vítězná. „Je to okořenění dostihu, když dorazí lidé z Anglie. Ale pořád jsou to takové pokusy,“ naráží na to, že majitelé ze zahraničí nevozí v posledních letech vždy to nejlepší, co mají.
Loňský jediný zahraniční účastník Pasquini Rouge dorazil do cíle jako devátý, předloni irský Lambro bral v cíli dokonce poslední, sedmnácté místo.
