Dnes neexistuje nejen trafika, ale ani původní obec Dolní Kralovice. V roce 1975 definitivně zmizela pod hladinou nádrže Želivka. Neexistuje ani spis k vyšetřování nehody ruského tanku, Okresní správa SNB v Benešově ho skartovala, aniž by byl znám datum jeho zničení.
V Archivu bezpečnostních složek zůstaly jen krátké policejní zápisy o nehodě, oznámení z 21. srpna 1968 o „úmrtí dvou osob vozidlem vojsk Varšavské smlouvy“. Čas nehody není uveden, jen to, že ve 12:20 vyjeli na místo kapitán Melkus a nadporučík Říha. „Na místě zjistili, že vojenský obojživelník č. 325 armády V.S. při sjíždění z kopce od Komendy najel na dřevěnou budku trafiky kde usmrtil prodavačku Boženu Veselou z Dolních Kralovic a Josefa Bulíka, též z Dolních Kralovic.“
Zápis z 22. srpna mluví o obrněném vozidle sovětské armády. Jeho posádku se podle zápisu nepodařilo dohledat. Škoda na prodejně tabáku je zde vyčíslena na pět tisíc korun.
Ještě chvíli před nehodou byla s babičkou v trafice i tehdy čtyřletá Zuzana Soukupová. „Pamatuji si, jak jezdily tanky, a pak mě odvedli,“ říká nyní. Do trafiky chodívala s babičkou pravidelně. „Jako každý jiný den jsme spolu šly ráno do kostela, protože babička byla věřící. Pamatuji si, že tam byl takový andělíček, který pokýval hlavičkou, když jsme mu hodili korunku. Pak jsme šly do trafiky,“ vzpomíná.
Manžel Boženy Veselé dostal trafiku za to, že byl v první světové válce raněn a skončil na invalidním vozíku. V den okupace paní Veselou přemlouvali, aby nechala zavřeno, ale neposlechla. „Šla tam, protože byla taková. Říkala, že přeci nemůže nechat trafiku zavřenou, co kdyby někdo chtěl sirky nebo cigarety,“ vysvětluje její vnučka.
Tu odvedla teta domů a tím jí zachránila život. „Vždycky říkám, že 21. srpna mám druhé narozeniny. Ten den vždy také chodím na hřbitov položit kytku. Na to nikdy nezapomenu,“ říká.
Viník nikdy nebyl zjištěn
Policie případ nakonec odložila, nezjistila, kdo řídil. „Tenkrát se to snažili přejít. Byla taková doba,“ uvedla Marie Porcalová, která u trafiky přišla o otce Josefa Bulíka. „Ti kluci ho nezabili schválně, jeli celou noc, celý den. Spíš by měli být potrestáni ti, co to spustili,“ říká smířlivě po letech.
21. srpna 1968 jí bylo sedmnáct let a rodiče měli větší strach o ni. Ráno odjela do Prahy a měla pokračovat na chmelovou brigádu. Kvůli okupaci z ní sešlo, a tak se snažila dostat zpět domů. Zprávu o smrti otce se dozvěděla ještě v autobuse, před příjezdem do Dolních Kralovic.
Podle toho, co jí lidé vyprávěli, vylezli z obrněnce mladí kluci a brečeli, když zjistili, co se stalo. Oslovila je tehdy vdova Suchá, kterou si manžel za první světové války přivezl z Ruska. Vysvětlovala jim, že žádná kontrarevoluce v Československu není.
