Přestože v sousedním Horním Maršově není po sněhu ani památky, v Malé Úpě je v polovině března tuhá zima. Dva stupně pod nulou, fouká silný vítr, viditelnost stěžuje hustá mlha. Na svahu leží okolo 30 centimetrů sněhu.
Aktérů retro závodu si nejde nevšimnout. Místo moderních kombinéz na sobě mají staré kabáty s lyžařskými odznaky, saka ze second handů, na nohou podkolenky. Carvingové lyže vyměnili za dřevěné ski, na kterých se jezdilo za první republiky.
Jako první se v kvalifikaci vynořují z mlhy sáňkaři. Na stometrovém úseku sjezdovky protíná cílovou rovinku posádka na rohačkách, jež horalové před desítkami let používali pro svážení dřeva. Následují klasické sáně, po nich takzvané vlčky s opěrkou.
„Jsou to velice raritní saně. Sloužily pro vození dětí nebo dam. Ten, kdo saně ovládal, stál vzadu na lyžinách, a dokonce mohl brzdit kovovou brzdou,“ popisuje organizátorka sranda akce Simona Skočdopolová.
Mezi závodníky a diváky prochází „tajná porota“ a pozoruje, kdo se vybavil nejlepším kostýmem. Zatímco sáně se na mírném svahu pohybují těžkopádně, lyžaři na starých ski zvládají jednoduchou slalomovou trať za několik málo vteřin. V cíli není moc prostoru na brzdění. Někteří smyk protáhnou až mezi diváky, kteří stojí na obou stranách sjezdovky.
Lyže ze 30. let jsou křehké
Daniel Gregor z Vysočiny v mlze přehlédne lano natažené v cíli. Skrčí se na poslední chvíli, dojíždí vsedě a bez klobouku. „Je to taková Hančovina,“ poukazuje s úsměvem na neustávající mlhu a vítr. Na nohou má připevněné dřevěné ski ze 30. let. „Mám takových lyží několik, ale šetřím si je na podobné akce. Jsou křehké, nechci na moc jezdit, aby se nezničily,“ dodává. Krakonošových lyžníků se účastní poprvé.
To Pavel Válek z nedalekých Mladých Buků patří mezi tradiční aktéry. Dříve obdobný závod sám pořádal.
„Líbí se mi, že můžeme lidem ukázat, že se dá na něčem takovém ještě jezdit. Máme zažitý smýkaný oblouk, pokud ale lyže nemají železné hrany, moc to nefunguje. Lyže sháním různě na internetu. Je spousta nerozumných lidí, kteří mají desítky let staré lyže na půdě,“ vypráví a ukazuje zvláštní hůlky „kořenovky“ z bambusu. Konec rukojeti tvoří upravený kořen bambusu.
Do vyřazovacího paralelního slalomu postupují všichni kromě nejpomalejších sáňkařů. Nadšenci v dobových kostýmech sjedou svah během dne několikrát. Po finálové jízdě následuje soutěž ve skoku ladném. Tříčlenná porota hodnotí nejen délku, ale i estetickou stránku skoku. Pozdě odpoledne přichází na řadu poslední jízda – slavnostní sjezd všech lyžníků o věnec buřtů. Z lana nataženého v cíli trhají klobásky zavěšené na tenkých nitích.
Krakonošovi lyžníci se v Malé Úpě konali posedmé, první dva ročníky byly součástí večerního lyžování. Nejpovedenější ročník organizátoři pamatují před třemi lety, kdy se zúčastnilo 45 lyžníků.
„Jezdí sem lidé z celé republiky. Každý rok dorazí někdo nový,“ pochvaluje si Simona Skočdopolová, která letos začala pořádat také další podobný závod. Na konci ledna se v areálu U kostela konala premiérová soutěže ve sjezdu na rohačkách.
