Basketbalový fanoušek si v kanceláři Pavla Stary musí připadat jako v ráji. A to nejen kvůli tomu, že se nachází ve stejnojmenné ulici. Na stěnách visí zarámované dresy španělské a italské reprezentace i s podpisy hvězd, jakými jsou třeba bratři Marc a Pau Gasolové. Nechybí ani další relikvie, které dokazují, že basketbalový manažer toho ve svém oboru dosáhl dost.
„Většina z toho, co tady vidíte, pochází z dob, kdy jsem pracoval jako manažer mužské reprezentace. Díky ní jsem se setkal s největšími hráči naší doby. Vůbec nejvíce jsem si cenil trička od francouzského rozehrávače Tonyho Parkera. Hvězda San Antonio Spurs mi ho i podepsala. Když jsem za nějakou dobu zjistil, že ho manželka vyprala, myslel jsem, že mě trefí šlak,“ říká muž, který bude v létě dohlížet na jednu z největších kulturně-sportovních akcí v dějinách Pardubic.
Když tady u vás sedím, trochu mi to připomíná kancelář bývalého manažera pardubického hokeje Zbyňka Kusého. Ten měl na stěně třeba dres Wayna Gretzkyho. Co jste vůbec říkal na jeho nečekané úmrtí?
Sebralo mě to, a to mnohem víc, než bych čekal. Dobře jsme se znali. Díky tomu, že jsme hráli v aréně, jsme i často spolupracovali. Byl to velmi pracovitý člověk, který jel stále naplno. Byl to ohromný šok i poučení. Mnoho známých mi říkalo, že když se o jeho úmrtí dozvěděli, tak šli hned k doktorovi na preventivní prohlídku.
Jste nyní nejviditelnějším sportovním manažerem v Pardubicích, navíc máte dobré vztahy s politiky, když vám teď svěřili pořádání olympijského parku. Mohl byste mít podobnou pozici jako Kusý...
Musím říct, že by mně vůbec nevadilo být jakýmsi novým Zbyňkem Kusým. Byl to skutečně muž na svém místě, který svým zaujetím dokázal strhnout okolí. Navíc to uměl s lidmi, což je v této pozici jen k dobru věci. Jako člověk mi hodně sedl, protože já nemám rád takové ty davové lidi, tím on rozhodně nebyl. Měl tah na bránu a byl úspěšný. Dobře pracujících lidí je hodně, ale jen pár je výjimečných, a to on byl. Přitom když je na vás vidět, tak jak bylo na něj, musíte umět čelit pomluvám, denně snášet velký tlak. To nedokáže každý.
Pojďme k samotnému parku. Co se tedy během olympijského svátku v Riu bude u soutoku Labe a Chrudimky odehrávat?
Je potřeba si říct, že Český olympijský výbor dříve pořádal podobné akce přímo v dějišti olympiád. Fanoušci si jistě vzpomenou třeba na Český dům v Londýně 2012. Před olympijskými hrami v Soči se však zjistilo, že by podobná akce vyšla na příliš velké peníze, a tak se uspořádal park v Praze na Letné.
Záměr vyšel, akce byla divácky nesmírně úspěšná. Ovšem přece jen měla dva nedostatky. Jednak byla označována za pragocentrickou a pak také za příliš drahou. Daly se do ní veřejné prostředky, které se nijak nevrátily, protože vše, co na Letné vyrostlo, se po hrách zase odvezlo.
Takže v Pardubicích půjdete jinou cestou?
Přesně tak. Budeme chtít, aby řada prvků z olympijského parku zůstala na místě i po skončení akce. Umím si to představit třeba u naučné stezky, kterou plánujeme. Ta by lidem mohla třeba ukázat největší sportovní hvězdy nebo třeba připomenout, kdy jaký sport byl přizván do olympijské rodiny.
Kde všude se lidé v Pardubicích potkají s olympijskými hrami?
Hlavní zázemí bude v parku Na Špici. Tam budou mít lidé možnost sledovat televizní přenosy z Ria nebo si vyzkoušet i různé sporty. Další centrum by pak mělo být třeba v Tyršových sadech nebo na třídě Míru. Skutečně chceme, aby akcí dýchaly celé Pardubice.
Co myslíte, že olympijský park může městu přinést?
Dobře víme, že hlavně přes léto je tu problém s tím, že do města prakticky nejezdí žádní turisté. To by se nyní mohlo změnit. Plánujeme nachystat zábavu pro celé rodiny. Navíc olympijské hry jsou jednoznačně akcí s nejlepší image na světě, a tak se dá počítat s tím, že se budou lidé sjíždět do města ze širokého okolí. Tím pádem by měly vydělávat restaurace nebo hotely.
Existuje i předpoklad, že lidé poznají, že Pardubice jim mají co nabídnout, a budou se sem vracet. Máme teď čerstvě opravené Tyršovy sady, třídu Míru a park Na Špici. Je tak ideální čas pozvat hosty. I proto jsme hodně stáli o to, aby jeden z českých olympijských parků byl právě u nás.
Jaký bude rozpočet akce?
Zatím to vidíme na nějakých osm milionů korun. Mám ale za to, že ty peníze se z výše zmíněných důvodů můžou do Pardubic vrátit. Chceme mít krásný olympijský park, do kterého lidé budou chtít jít. Nechceme vypadat, že nám tady čouhá sláma z bot, a tak je jasné, že za to něco musíme zaplatit, nemyslím si však, že je to nějaká přehnaná částka. Budeme za ni více než dva týdny bavit stovky lidí.
Někteří zástupci radniční opozice si myslí něco jiného...
Jasně. To je česká klasika, že už někdo dopředu mluví o tom, kolik se z toho ukradne a kdo všechno si na tom namastí kapsy. Tak to ale nebude, za to vám ručím. Naopak, mým cílem bude co nejvíce zapojit akciové společnosti města, jako je Dopravní podnik nebo Služby města, tak, abychom co nejméně služeb sháněli někde jinde.
Kdo vás vlastně s nabídkou dělat manažera olympijského parku oslovil?
Z basketbalu se dobře znám s náměstkem pardubického primátora Jakubem Rychteckým. Navíc pracuji ve sportovní komisi města, takže mě znají i další politici. Právě Jakub mě ale oslovil, jestli bych s ním nejel na Český olympijský výbor na jednání ohledně parku. Mojí výhodou je, že díky basketbalu mám kontakty i tam nebo třeba v televizi, tak jsem do toho postupně spadl. Zpočátku jsem působil spíše jako poradce, ale poté to začalo nabírat konkrétnější obrysy a už jsem u projektu zůstal.
Kolik lidí se do příprav zhruba zapojí?
Bude jich hodně. Už třeba nyní musím pochválit radniční úředníky, kteří nám s prvními kroky hodně pomáhají. Jinak samostatný pořádající tým teprve vznikne, protože Český olympijský výbor nyní řeší, jak budou parky po celé republice vypadat. Myšlenka je taková, aby všude byly stejné, tak jak jsou například fanoušci zvyklí u kulis fotbalové Ligy mistrů.
Dají se tedy počty alespoň odhadnout?
Organizační tým bude mít desítky lidí. Další se pak určitě zapojí do samotného pořádání parku, ale u něho hodně sázíme na dobrovolníky, kteří by se měli rekrutovat hlavně z řad studentů středních a vysokých škol. Počítáme také se zapojením pardubických sportovních klubů, které nám mohou pomoci s ukázkami olympijských sportů. U toho si mohou udělat i náborovou akci. Velkým úkolem parku by mělo být přimět lidi více sportovat.
Jednou z hlavních náplní parku bude sledování přenosů z Ria. Vzhledem k časovému posunu se řada těch nejvíce atraktivních bude odehrávat v noci našeho času. Nemáte z toho obavu?
Kupříkladu finále turnaje basketbalistů nebo sprint mužů na sto metrů se může konat v jednu hodinu ráno našeho času. A my je budeme chtít v našem parku vysílat, jinak by vlastně celá akce ztratila smysl. Lidé z okolí se proto musí připravit na zvýšený hluk z přenosu a také pak ten od fanoušků, kteří budou třeba po české medaili slyšet víc.
Pevně věřím, že to zvládnou. Přece jen třeba obyvatelé Pernštýnského náměstí musí vydržet hluk ze zahrádek celé léto... Na druhou stranu pochopitelně budeme ve spolupráci s městskou policií stíhat jakékoliv náznaky vandalství či něčeho podobného.
Jak vůbec zvládnete vést tak velký projekt a zároveň se starat o basketbalový klub?
Časově to nebude úplně snadné. Nyní však z pozice předsedy představenstva už nemusím řešit věci spojené s denním režimem klubu nebo „A“ mužstva. Navíc akcionáři mi vyšli vstříc, takže bych měl zvládnout oboje, ale bude to docela náročné.
V Pardubicích jste od roku 2008. Od té doby jste z Beksy vytvořil organizaci, o které konkurenti z ligy mluví jako o velkoklubu. Velký sportovní úspěch v podobě finále ligy či vítězství v poháru se zatím ještě nedostavil. Otázka je nasnadě: jak to?
Možná si situaci komplikujeme trochu sami. Na jednu stranu jsem vyhlásil, že chceme hrát finále, a za tím si stojím. Aby byl klub úspěšný, musí mít velké cíle a my je vzhledem ke kvalitě kádru logicky máme. Na druhou stranu chceme vychovávat i kvalitní mladé hráče, a ti tak musí dostávat prostor v nejvyšší soutěži. Zřejmě kdybychom hráli v užší rotaci zkušenějších borců, tak jsme si to finále už zahráli. Ale já té filozofii věřím a nehodlám ji měnit. Pevně doufám, že na velký týmový úspěch brzy dosáhneme.
