O unikátnosti historické stavby v zapadlém koutě Žďárských vrchů není pochyb. Jak praví obecní kronika obce Telecí, první zmínka sahá až do roku 1552, kdy ji vlastnil Marek Staňků. Přestože se chalupa od té doby mnohokrát přestavovala a měnila majitele, v roce 2009 provedený dendrochronologický výzkum zaměřený na datování dřeva potvrdil, že roubení pochází z jedlí a smrků pokácených v roce 1565. Tomu se nechtělo věřit ani manželům Sečkařovým z Brna, kteří stavení koupili pro rekreační účely v 70. letech.
Od té doby je citlivě opravují. Nejvíc práce měli se stavením, u nějž jsou chlévy a stodola, v prvních deseti letech. Opravy na majitele čekaly na každém rohu, od spár mezi roubením až po šindelovou střechu. Ta prošla rekonstrukcí teprve nedávno.
"Hospodaříme tady 35 let. Na začátku tady odvedla nejvíc práce manželka, která se stala odbornicí na odstraňování světle žlutého emailu, kterým bylo natřené kde co. Aby to vypadalo hezky městsky, nájemníci si obložili zevnitř roubení dřevěnými deskami, někde byly trámy vzaté válečkem," říká Milan Sečkař. Touha předešlých majitelů bydlet v moderním jim tak nadělala paradoxně nejvíc vrásek.
Od "moderny" k původnímu stavu
V památkově chráněné usedlosti není původní zdaleka jen roubení. "Od prvopočátku jsme jak vnější, tak vnitřní úpravy konzultovali s odborníkem na památkovou péči. Neradi bychom z toho udělali nějakou modernu, spíš naopak. Chalupu jsme se snažili vrátit do původního stavu," vyprávějí majitelé ve skromně vybavené, ale útulné světnici s kachlovými kamny, která dokážou hlavně v zimě a o Vánocích vykouzlit tu správnou atmosféru.
"Těší nás, že se o dům příkladně starají a nepadá jim na hlavu," říká o roubené chalupě bývalá majitelka Věra Trnková. Chatu její rodina koupila v roce 1903 a dodnes na usedlost Sečkařům v době, kdy nejsou se svou rozvětvenou rodinou v Telecím, dohlíží.
Kořeny sahají až do středověku
Usedlost zachovává princip pozdně středověké typologie zemědělského domu. Roubenému stavení dominuje síň s neobvykle vysokým stropem. Dodnes se odborníci nemůžou shodnout na tom, zda to nebylo kvůli otevřenému ohništi. Dnes už spaliny z kamen a obřího krbu odvádí mohutný jedenáctimetrový komín se třemi průduchy.
Čtyřbokou uzavřenou čtvercovitou stavbu, které se tady neřekne jinak než Poličský dvorec, dotváří prostor, kde se hospodařilo. "Uprostřed bylo velké hnojiště a v těch chlívkách byla zvířata. Tady byly slepice, tam koně, ovce, kozy. Tam zase prasata a krávy," ukazuje chalupář po dvoře, kde dnes roste jenom tráva a občas proběhne sousedovic kočka.
V prvním patře je hned několik místností, kde už si musí dávat člověk pozor na hlavu. "V prvních letech jsem měl tak domlácenou hlavu, že jsem si připadal jako profesionální boxer," upozornil na úskalí nízkých stropů téměř dva metry vysoký muž, a proto v pokoji, který byl pro služku, zvedli se souhlasem památkářů strop. "Nedalo se tady vůbec chodit," vzpomíná Milan Sečkař.
Trámy ukrývaly pohlednice z první světové války i kořalku
Přemýšlivost a praktičnost tehdejších majitelů dokládají dvě půdy nad sebou. Jak praví kronika, na konci 18. století měla jedna z mnoha luk patřících ke gruntu rozlohu 325 čtverečných sáhů a výnos byl 99 vozů sena a 35 vozů otavy. Dostatek místa byl pro hospodáře základ.
Nastřádané bohatství zanechané dávnými majiteli však Milan Sečkař za žádným trámem neobjevil. "Jeden poklad jsem přeci jenom našel. Ve slámě u jedné světničky jsem našel čtyři flašky různé kořalky, která tam byla od svatby sousedky. Někdo se opil a chtěl pořád kořalku, tak to před ním schovali. Po čtyřiceti letech jsem ji objevil," rozpomněl se současný majitel památky.
Při opravách také vypadly zpoza trámů dopisy a pohlednice z první světové války i několik rakousko-uherských mincí.
Kupodivu se na chalupě už nesetkáte se suchým záchodem. Splachování zahradní hadicí i spartánsky vybavená koupelna v rekreačním objektu ale nechybí. "Kadibudku na hnoji jsme ještě zažili," směje se Milan Sečkař a navzdory inovacím neuvažuje přestěhovat se do Telecího na stálo.
S rodinou tráví na chalupě veškerý volný čas. "I když je to tady dřina, jezdíme sem rádi. Je to jiný způsob uvolnění. V puse pracuji na nějakých milimetrech čtverečních a tady se rozmáchnu sekyrou," říká profesí zubař.
Nové národní kulturní památky ve východních ČecháchPardubický kraj Usedlost č. p. 16 v Telecím Královéhradecký kraj Kostel sv. Jana Křtitele se zvonicí a márnicí ve Slavoňově |
Dveře do unikátního statku budou mít podle majitele zájemci z řad odborníků vždycky otevřené. Po zařazení roubeného skvostu na seznam kulturních památek ale autobusy plné turistů provádět neplánuje.
"Budu místo kastelána dělat chalupána? To asi ne (smích). Na jedné straně to bude znamenat více povinností v oblasti udržování národní kulturní památky, na straně druhé šance dosáhnout na nějaké dotace," přijal zprávu o zařazení památky na prestižní seznam Milan Sečkař.
Už na konci roku 1951 byla usedlost pod ochranou památkářů, ale k dlouho slibovaným opravám, na které byly vyčleněny peníze tehdejším ministerstvem školství, věd a umění, nikdy nedošlo. Náležité péče se stavení dočkalo až s příchodem manželů Sečkařových, kteří ho pro rekreační účely koupili v 70. letech.
Ministerstvo kultury zaslalo vládě seznam nových památek loni v listopadu. Tento týden je na svém zasedání schválila.
