Tady sviští Ital Innerhofer, mistr světa z Ga-Pa 2011, támhle modrozelená přilba a v ní, navíc zabalený do péřové bundy, se přes horizont spouští Američan Ligety, král obřího slalomu. Chorvat Kostelič si teprve protahuje nohy a volá: Ciao. Jižní Tyrolsko se chystá na super-G Světového poháru.
"A tohle byl Carlo Janka, celkový vítěz Světového poháru," ukazuje Tomáš Bank, . Na zádech megabatoh, přes rameno sjezdové lyže svého bratra a české sjezdařské jedničky Ondřeje Banka.
Bank v závodě nestartuje, až v sobotu ho čeká sjezd a v neděli obří slalom v Alta Badii, kde byl před třemi lety pátý. Únava, to je důvod vynechávání. "Jezdíme už dva měsíce v kuse, doma jsem byl jediný den," posteskne si.
Po americkém turné se do Evropy vrátili minulé úterý, přesto pořád nad ránem koukají do stropu. "Až dneska jsem se vyspal." Pak nasadí brýle a zmizí za zatáčkou.
V horní části sjezdovky jsou brány rozestavěny jako pro super-G, dole stojí o něco blíže k sobě ve stylu obřího slalomu. "Ten jsem stavěl já," říká Tomáš Bank. Ráno, než se na svah nahrnula esa alpských svahů, byl totiž jediným, kdo měl po ruce vrtačku. "Tratě pro závody nestavím, protože to dělají jen trenéři kluků z první třicítky. Já jsem stavěl jednou v Kranjské Goře. Kdo jste se to tam válel?"
Ondřej Bank, aby nevypadl z tempa, si dopoledne sjede jen pár jízd. "Klidně bych vydržel celý den ležet, ale zítra by to nebylo ono. Musím si dát, je to potřeba, závislost." A zase sedá na lanovku a zase hurá dolů. Kromě zahřívací jízdy absolvoval tři tréninkové.
V jeho zádech s odstupem fičí trenér, s dalším párem lyží na ramenou zase servisman Robin Kasper. Dřív měl Bank továrního mazače od Elanu. "Jenže byl to nemakačenko," vzpomíná. Od letoška jezdí na Nordice a svého dvorního servisáka chválí: "Je chytrý, pracovitý." A hlavně má stejnou nohu jako Ondřej i jako Tomáš, takže si můžou v klidu prohazovat všechny lyže.
"Je totiž potřeba, aby byly co nejvíc na sněhu i ty, na kterých se zrovna netrénuje. Jedině tak se zvýší jejich kvalita. Hodně mazat, hodně jezdit," dodává Ondřej Bank.
V dolní stanici lanovky, když má za sebou druhý sjezd, si odkládá. "Je mi vedro." Na záda vrací chránič páteře, na ruce souká kožené výztuhy, aby tolik nebolely nárazy do branek, rukavice, do rukávu strká permanentku. "Tréninky si musíme platit," říká Tomáš Bank. Třeba pro využití svahů ve vedlejším údolí Alta Badia museli z peněženky vytáhnout 190 eur, asi pět tisíc korun. "Ale zase jsou ty pisty skvělé připravené. Je to tady ráj."
Píp, ozve se turniket a pustí Banka do další rundy. Navléká se do péřovky, bere batoh. Tohle je poslední jízda? "Poslední se nejezdí," upozorní, když se tlačí ve frontě na kabinkovou lanovku.
