Určitě se najde v Pardubicích dost těch, kteří na adresu městské policie, kterou od jejího vzniku na jaře 1992 vede Petr Kvaš, neřeknou jediné pěkné slovo.
Třeba když se na strážníky zeptáte kavárníka a bývalého zastupitele Miloslava Bajera, příliš mnoho spisovných slov neuslyšíte. "Akorát buzerujou lidi," často opakuje podnikatel, který má s policií konflikty hlavně kvůli parkování na třídě Míru.
Úspěchy a nezdary šéfa městské policieCo se mu povedlo * Stál u vzniku městské policie * Strážníci nemají reputaci „katů“ * Zavedl jízdní oddíl policie * Omezil rozdávání botiček * Netlačil na účelové vybíraní pokut * Bojoval s nočním vandalismem * Omezil pití alkoholu na veřejnosti V čem neuspěl * Neuměl vyhnat auta z třídy Míru * Zbytečně zrušil měření rychlosti * Nedaří se omezit žebrání v centru * Neujaly se speciální zámky na kola * Podřízený podporoval nacismus * Další zase kradli v obchodě * Jeho muži uráželi stěžovatele |
Na druhou stranu něco takového je u jakýchkoliv policistů naprosto normální. Své fankluby nemají nikde na světě. Když se však objektivně zhodnotí celé fungovaní pardubické městské policie, potažmo jejího šéfa Petra Kvaše, tak z toho instituce ani ředitel nevycházejí úplně špatně.
"Samozřejmě, že jsem si porovnával statistiky statutárních měst a mám přehled, jak pracují městské policie jinde, a vím, že se Pardubice nemají za co stydět,“ říká při svém odchodu Kvaš.
Samozřejmě, že jeho slova lze brát jako samochválu. Ovšem plusové body mu nelze upřít.
"Děláme spoustu práce, o které, pokud se s ní přímo nesetkají, ani běžní lidé nevědí. Je to hlavně v oblasti prevence, práce s mládeží či poskytování služeb seniorům. Kromě přednáškové činnosti je to například napojení vážně nemocných lidí bezplatně na pult centralizované ochrany," dává příklady Kvaš.
"Na přednášky strážníků pro seniory jsme s manželem chodili. Bylo to zajímavé a dozvěděli jsme se užitečné věci. Je velmi jednoduché v dnešní době někomu naletět," uvedla Zdena Čermáková z Rosic nad Labem.
Plusy lze Kvašovi přičíst i za to, že jeho muži udržují ve městě relativně slušný noční klid, zasloužil se o zákaz pití alkoholu na veřejnosti, při kterém dominují bezdomovci, a hlavně si strážníci nevybudovali pověst otravných oficírů, kteří číhají na každém rohu s pokutovým blokem.
Nejvíce Kvaš a jeho podřízení bojovali se špatně parkujícími řidiči a pejskaři. Byl to boj tvrdý a nesmlouvavý. Ovšem i tady se našla cesta ke smíru. Strážníci přestali na potkání rozdávat botičky.
Pejskařům zase vyčlenili místa, kde mohou své psy vypustit na volno. "Snažíme se, aby strážníci vystupovali korektně a profesionálně, nemůžeme být nějak přehnaně příznivě přijímáni. Když někdo najde na autě botičku, většinou není schopen jakési sebereflexe," komentoval před časem popularitu svých podřízených Kvaš.
On sám osobně příliš vidět nebyl. Až do nástupu dnešní primátorky Štěpánky Fraňkové nikdy neměl větší potíže s vedením radnice a většina jeho kroků mu u politiků prošla.
Za šlápnutí vedle se dá považovat projekt speciálních zámků na kolo, které si lidé nakonec téměř nekupovali, a také rozhodnutí úplně přestat měřit rychlost ve městě, když v roce 2009 začal platit zákon, že radar se musí ohlásit na značce. Kvůli absenci radarů se okamžitě začalo jezdit rychleji.
Vedle dalších neúspěchů je zřejmé, že se Kvašovi nejméně dařil výběr podřízených. Například v roce 2004 dva jeho strážníci kradli, jeden v supermarketu, druhý se v noci vloupal do prodejny čerpadel.
Kořist za zhruba tisícikorunu je oba stála místo. V roce 2007 se zase další strážník Michal Kašpar musel pakovat kvůli tomu, že byl podezřelý z propagace neonacismu. Vaz pak řediteli zlomily vulgarity dalších kolegů.
