Lásku ke koním má v krvi. Letos poprvé vodila čerstvého vítěze Velké pardubické Tiumena. Tmavý hnědák v obnošené bílé uzdečce a svítivě modré dece se po závodišti pohyboval jako král.
"Je to borec, vodím ho tady dneska poprvé a moc si jeho slávu užívám," říká ošetřovatelka a vodička letošního vítěze nejslavnějšího dostihu Laubeová.
Stihli jste si s Josefem Váňou vůbec něco říct?
Byl to hrozný frmol, jen jsem mu stihla pogratulovat, pak už se k nám vrhli novináři, televize a všude byl slyšet ten ohlušující potlesk.
Vy Tiumena jezdíte i v tréninku?
No, moc ne, pan Váňa si ho jezdí hlavně sám. Ale na vyjížďky ho může jezdit i malé dítě. Třeba moje dcera už si s ním vyjela, dokonce ve cvalu.
Jaký je Tiumen povahově a pod sedlem? Jak se s ním pracuje?
On je rozumný. Když na něm sedí děti, nedovolí si je shodit. Pozná, když jde o tvrdou práci, ale s dětmi se nepředře a v podstatě je profesorem. Úplně pro každého to ale kůň není. Když se po něm nic moc nechce, tak je lepší, než když se tvrdě trénuje.
Odborníci tvrdí, že je abnormálně poslušný.
To je práce pana Váni, který si na něj sedá při těch důležitých trénincích.
Vy se o něj staráte i ve stáji. Jaký je, jak se s ním třeba cestuje? Některým koním dělá cestování problémy.
Tiumen je pohodář, je mu jedno, vedle koho stojí, a jakékoliv cestování snáší na rozdíl od jiných koní, které jsem poznala, velmi dobře.
Jak jste si to v den závodu užívala?
Tiumena vodím panu Váňovi celou letošní sezonu. Letos jsem ho vodila dost často, ale prožívám to jako každou Velkou pardubickou. Když jsem předtím vodila Sixteen, tak také vyhrála. Tiumen však nebyl můj oblíbenec, našla se prostě příležitost věnovat se právě jemu, tak jsem se jí chopila.
Když ale potom chodíte s Tiumenem pod aplaudujícími tribunami, tak to musí být mrazivý pocit.
Máte pravdu, člověka to až dojímá, ale je to děsně příjemné.
Tiumen se opravdu jeví jako kliďas, je takový i při ošetřování?
Absolutně bez problémů.
Jak dlouho se pohybujete u koní?
Od svých dvanácti let. Začínala jsem u parkurových koní. U pana Váni jsem od té doby, co přišel do Chyše na Karlovarsko, kde žiju. Pak přišla mateřská a pauza, takže teď s koňmi pracuju méně, jen když je čas. Ale můj syn jezdí jako jezdec.
Koukám na Tiumena a vidím, že není přehnaně načinčaný.
Všimla jste si správně. Tiumen měl velice nevzhledný ocas, takže ani nešel pěkně zaplést. Zkoušeli jsme to, ale vypadalo to ještě hůř. A tak jsme ho nechali přírodního.
Jak říkáte Tiumenovi doma ve stáji?
Bizon. Tuhle přezdívku má už dlouho.
Podle fotografií jsem si všimla, že tu uzdečku má od té doby, co běhá závody.
Vítězná sestava se nemění.
Kde jste byla během dostihu?
Dívali jsme se na velkou obrazovku uprostřed závodiště. Pak jsem se rychle přemístila do cíle, abych koně odvedla.
Kdy jste věřila, že by váš svěřenec mohl vyhrát?
Doufala jsem od začátku. Celou dobu to tahala sice naše Sixteen, ale na posledním skoku jsem viděla, že se k ní Tiumen přiblížil, a výsledek znáte.
Co čeká Tiumena, až přijede domů? Tašky mrkve nebo koš jablek?
Koně toho mají u pana Váni dost, ale určitě přijde pan majitel, který jezdí za Tiumenem každý víkend, ten mu vždycky nosí pamlsky.
