Pro vzpomínkový článek po padesáti letech od největšího vlakového neštěstí u nás se MF DNES podařilo získat výpověď člověka, který nehodu zažil. A Jaroslav Peterka uvedl v novinách i jméno člověka, kterého zachránil. Jméno, které si pamatoval padesát let.
"Vytáhl jsem i jednoho muže, který ležel a říkal, že se jmenuje Hradecký," psal Peterka. Hradecký si své jméno přečetl v příběhu a ozval se redakci.
"Pan Peterka byl prvním člověkem, s kterým jsem měl kontakt bezprostředně po havárii. Uveřejněný článek s mým jménem mne mile překvapil - jak dlouho si pan Peterka pamatuje mé jméno! Situaci si velmi dobře vybavuji i s detaily," napsal. A pak už nebyl problém naplánovat setkání.
O setkání a dojmech pamětníků neštěstí čtěte v páteční MF DNES.
Když se oba tento týden v Liberci sešli, jako by se vrátili zpět do chladné zimy listopadu 1960. Společně dávali po střípcích dohromady šílený obraz dne, který ale pro oba z nich nakonec skončil šťastně.
Věděl jsem, že přežiju, říká Hradecký
"Od toho nárazu si nic nepamatuju. Jako bych na chvilku usnul. Všude kolem tma. Cítil jsem jenom pálení na hlavě, jinak mě nic nebolelo. Za chvíli se nade mnou skláněl nějaký mladík, ptal se mě, jak mi je a říkal, že se srazily vlaky. Pak jsem chvílemi upadal do bezvědomí, ale věděl jsem, že to nějak přežiju. A ten mladík, co mi zachránil život, jste byl vy," raduje se Hradecký a tiskne Peterkovi ruku.
Místo železničního neštěstí ve Stéblové
Jaroslav Peterka a Luděk Hradecký se setkali po padesáti letech
"Chvíli jsem s vámi zůstal. Řekl jste mi, že pracujete na OV ČSTV v Pardubicích. Dal jsem vám pod hlavu svoji školní tašku, protože vaše aktovka nejspíš zůstala v troskách vlaku. Občas jsem se na vás přišel podívat a pomáhal jsem dál," upřesňuje Peterka.
Na všechno, co se stalo před nehodou, si Hradecký vzpomíná, jako by to bylo včera. Nastoupil se svým spolupracovníkem do vlaku, rozlomil jablko a půlku podal kolegovi.
Dlouho jsem nemohl vidět míjející se vlaky
"Když jsme ho dojedli, říkám: Tak, a už bychom mohli být v Hradci. Najednou se ozvala rána a od té doby si nic nepamatuju. Až vás, jak se nade mnou skláníte a říkáte, že se srazily vlaky. A pak mi to začalo všechno docházet," vypráví Hradecký.
Z nehody vyvázl bez trvalých následků, ale nějaký čas docházel na psychiatrii. "Nedělalo mi dobře, když jsem viděl, že se mají někde na nádraží dva vlaky minout. To jsem dlouho nezvládal," přiznává Hradecký.
