„Před třetí hodinou začal strašný hukot, jako když se žene vlak. Když jsem vykoukl ven, po dvoře se nedalo chodit, všude byly větve a tašky,“ přiblížil chvíle těsně po vichřici zemědělec Josef Papáček.
Ten spolu se svým synem hospodaří na statku Kaliště. Mimořádně silný vítr jim způsobil několikamilionové škody, hlavně velice poškodil střechy.
Když přijde velká voda, zachytí se pro paměť budoucím pokolením na některých místech čára její hladiny. Vítr se hůř zaznamenává, proto Josef Papáček inicioval přeměnu jednoho z padlých dubů v místní památeční zvoničku. Na jejím kmeni je uvedeno datum pohromy 8. 7. 2015, o něco výše na zvonu nápis „Zelení hájové“ jako připomínka spousty padlých stromů.
Dub věnoval majitel lesů David Parish, místo vybral a návrh nakreslil akademický architekt Miroslav Vochta. Na stavbě základů, nátěrech a dalších úpravách se podílela řada lidí, často bez nároku na odměnu. Zvon zhotovil a osadil elektrickými spínacími hodinami zvonař Jan Šeda z Kostelce nad Orlicí. Poprvé zazvonil v neděli před přibližně stovkou účastníků slavnosti. Zvonit bude pravidelně každý den v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer vždy po dobu dvou minut.
Nastala bílá tma. Hajný doufá, že už ji nikdy neuvidí
Při odhalení zvonu byla zmíněna i velká solidarita hasičů, myslivců, přátel a sousedů při odstraňování škod po vichřici. Někdy stejní lidé podpořili i výdaje na zvoničku, nejvíc však přispěl Obecní úřad Orlické Podhůří. O škodách na lesích promluvil během slavnosti soused nedaleko statku hajný Petr Šejbl.
„Tehdy nastala takzvaná bílá tma, což jsem nikdy neviděl, a doufám, že už nikdy neuvidím. Vyšel jsem z hájovny a všude kolem to vypadalo jako po vlně tsunami. Na Kališti a v Rozsoše byly poškozeny stromy v pruhu širokém asi dva kilometry. Celkem nám tady spadlo necelých šest tisíc kubíků dřeva, což je zhruba dvouletá těžba, kterou mám za úkol zajistit pro Správu Parishových lesů. Odpovídá to dvěma stovkám odvozních souprav. Na místě kalamity se letos na jaře vysázelo 30 tisíc sazenic na ploše čtyři a půl hektaru,“ řekl hajný.
Vichřice v KalištiVichřice loni 8. července nadělala milionové škody v osadě Kaliště. Josef Papáček vzpomíná na konec pohromy. „Nastalo takové ukrutné ticho, jaké jsem v životě nezažil. Překračoval jsem střechy a vazníky, dostal jsem se za stodoly a vidím v korunách stromů bílou postavu. Jak jsem byl v šoku, říkám si, to bude asi poslední soud. A najednou se ozvalo ,Pepo, to jsi ty? Já běžím pro slivovici, musíme si jednu dát, že jsme to přežili.‘ V těch korunách stromů, ovšem spadlých, to byla sousedka v noční košili,“ řekl Papáček. Vichřice té noci řádila hodně také v lesích u Nekoře na Letohradsku, v oblasti Dolní Moravy a Starého Města pod Sněžníkem. |
Nové zvoničce požehnal kněz a pokropil ji svěcenou vodou. Další kněz se tohoto úkolu ujal už při předchozím odhalení křížku v polích nad Kalištěm. Je na něm letopočet 1991. „Připomíná, že se tehdy změnily zákony a my zemědělci jsme mohli začít soukromě hospodařit,“ řekl zemědělec Josef Papáček.
Ke zřízení božích muk ho inspirovala slova někdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe, který po zvolení šéfem lidovců prohlásil, že tato funkce bude pro něj kříž.
„Ale to hospodaření je také kříž jako hrom. Proto jsem si řekl, až budu jednou v důchodu, nechám postavit kříž na počest zemědělců. Jako uznání všem sedlákům tady a v okolí, kteří začali hospodařit, a symbol toho, že se o půdu musí starat a zase ji ve stejně dobrém stavu předat dalším generacím,“ dodal Josef Papáček.
