Kurátorem nové výstavy Zločin a trest na Skutečsku je ředitel muzea Libor Aksler. "Výstava připomíná dobu, kdy na rozdíl ode dneška neplatila presumpce neviny, ale presumpce viny," podotkl Libor Aksler.
Je něco, z čeho by si mohla vzít od někdejších soudů příklad dnešní doba?
Při jednání soudů mě překvapila rychlost, s jakou soudy rozhodovaly. Zrychlení soudních řízení by bylo přínosem i dnes. Ale na druhou stranu zase hrozilo velké riziko zneužití moci, protože jestliže vás začali mučit, tak po nějaké době jste byl schopen prozradit na sebe věci, které jste nikdy v životě neudělal.
V době výročí Vítězného února se nabízí srovnání s mučením a soudy na začátku let padesátých minulého století...
Přesně.
Jakou jste měl motivaci k uspořádání právě této výstavy?
Zvolili jsme si ji jednak proto, že naše muzeum dosud takovou výstavu nedělalo ani v nedávné, ani v dávné minulosti. A přivedla nás k tomu i putovní výstava připravená Východočeským muzeem Pardubice, která nám dodala základ trojrozměrných předmětů. A my jsme si k tomuto tématu dohledali informace týkající se naší oblasti.
Bylo panství rychmburské a celá oblast Skutečska z hlediska trestů něčím výjimečná?
Na Skutečsku se setkáváme se všemi druhy trestů, které se používaly i v jiných částech českého království, tedy s věšením, stínáním, s lámáním kolem a jsou zde i "perličky" jako upálení za živa. Nejednalo se o takový rozsah jako na Šumpersku, ale o jednotlivý případ.
Jak často byly mučírna, pranýř a šibenice využívány?
Od roku 1680 do roku 1765, kdy zde byla vykonána poslední poprava, se statisticky vzato uskutečnil trest smrti každých pět let. Některý rok byly třeba dva tři případy, pak bylo delší období bez nich.
Průměr pět let od popravy k popravě pro výstrahu by někteří lidé možná uvítali i dnes…
Říkáte to správně v tom smyslu, že hrdelní právo bylo tehdy zaměřeno především na výstražnou část. Poprava měla dát lidem na vědomí - pozor, tady vládne právo a může se to stát i vám, když se budete chovat nevhodně. Proto měly popravy veřejný charakter, byly dopředu ohlašovány a vrchnost i soud vyžadovaly, aby bylo přítomno co nejvíc lidí.
Jak známo, na rychmburském panství i přes zákazy projevovalo svoji víru také větší množství tajných nekatolíků. Jak byli trestáni?
Kacíři se tady skutečně dostávali do problémů, v této oblasti jich bylo dost. Na výstavě připomeneme, že kacířství bylo jedním z nejtěžších zločinů. Třeba i vražda se někdy trestala mírnějším trestem. Víme o několika případech vězení a v kapitálních trestech se objevil také jeden za rozšiřování kacířských knih. Poprava se stala v roce 1751, tedy v závěru tvrdého rekatolizačního období. To je jediný hrdelní trest za jinou víru, který se dokázalo doložit písemně. Může jich být více, ale pramenů je málo a jiný se nedá doložit.
Kde se exekuce ve Skutči vykonávaly?
Chceme tato místa připomenout. Lidé znají pomístní jméno Stračín, kde byla šibenice, na jiném a už zapomenutém popravním místě se uskutečňovaly exekuce mečem. Dále připomeneme místo, kde žil kat, tedy katovnu, která už dávno sešla ze světa.
Jaké předměty návštěvníkům představíte?
Budou si moci projít vybavenou mučírnou, v níž například nechybí žebřík, na který se odsouzený u výslechu natahoval. Jsou tam všechny druhy mučicích nástrojů, to znamená palečnice, železné boty či různé druhy želez. Návštěvníci si mohou některé věci vyzkoušet. Jsou tam i ukázky, jak vypadaly pranýř nebo lavice na trestání poddaných bičováním, ale i klec pro lehké ženy.
Chystáte nějaké doprovodné programy k výstavě?
Výstava bude otevřena do 12. května a ještě v jejím průběhu budeme mít dvě přednášky. Jedna z nich bude na téma genealogie, hledání katů v matrikách, tedy jakési Tajemství rodu po Skutečsku. Výstavu zakončíme 10. května Muzejní nocí. Bližší podrobnosti najdou zájemci na webových stránkách muzea.
Mají lidé větší zájem o vaše muzeum poté, co předchozí vlastivědnou expozici nahradilo Muzeum obuvi a kamene?
S novou expozicí se návštěvnost zvýšila. Když dožívala stará, tak přišlo kolem dvou tisíc návštěvníků za rok. A minulý rok jsme jich měli necelých osm tisíc, takže jsme poměrně spokojeni.
