Josef Horák zemřel v nedožitých osmdesáti letech. "Tak to jste mě zasáhl, vůbec jsem netušil, že zemřel. Moc smutné, znamenal pro výtvarné umění hodně, všichni jsme ho znali," uvedl pražský spisovatel a výtvarník Václav Vokolek.
"Nestáli jsme o žádnou publicitu, rozloučení s Josefem proto bylo jen v opravdu úzkém kruhu," říká manželka Josefa Horáka Ema. Nenápadný odchod je příznačný pro člověka, který za svůj život nashromáždil obrazy, sochy a plastiky za několik desítek milionů korun, aby je věnoval Heřmanovu Městci, který z nich vybudoval dnes známou galerii Cyrany.
Tu navštíví více než čtyři tisíce lidí ročně, což je více než galerie v Pardubicích a v Hradci Králové. Jak vlastně Horákovi, kteří nebyli nijak majetní, dali celou ojedinělou sbírku dohromady?
"Lidi se mě vždycky ptají, kde jsem na to vzal. Samozřejmě, že ta vášeň něco stála, žili jsme vlastně jen z manželčina platu zdravotní sestry. Z mého jsem vždycky přinesl nějaké obrazy, ale v té době se dala sehnat cenná a nádherná díla za nijak horentní sumy," říkal ještě za svého života Horák.
Obrazy sháněl po hospodách i od umělců
Největší zásluhu za vznik sbírky dával své ženě. "Vlastně nás živila a vydržela to se mnou. To bylo rozhodující." Horák chodil za obrazy do terénu. Kromě toho, že se jako znalec umění znal s mnoha malíři a sochaři, ještě obcházel antikvariáty, všímal si, jaké obrazy kde visí.
Třeba i v hospodách. "S Honzou Odvárkou jsme byli na kafi v restauraci Mánes ve Svratce a já tam najednou vidím na stěně viset zaprášené dílo Aloise Fišárka. Když jsme odcházeli, bylo už moje. Za pět set korun," popisoval.
Na malíře, kteří mu levně prodávali, nebo dokonce dávali svá díla zdarma, měl Horák zvláštní vliv. "Sám jsem mu věnoval během dvaceti let deset svých obrazů. Byl zvláštní, vycítil jsem, že do umění vidí, měl pro to buňky, tím si mě získal," říká například akademický malíř a grafik Josef Saska, který tvoří převážně ve Světlé nad Sázavou. Na Horáka vzpomíná jako na velkého organizátora a dobrou duši východočeských výtvarníků.
K umění se dostal přes vojnu
Životní dráha Josefa Horáka, kdy se z výborného hokejisty, který se v osmnácti letech podílel na postupu Pardubic do první ligy, stal znalec a velký mecenáš umění, je skutečně originální.
"Dostal jsem se k tomu až na vojně. Bydleli jsme s pétépáky, to byli samí vzdělaní lidé, mezi nimi třeba kněz a historik, a ti mi otevřeli oči. Přihlásil jsem se na studium historie a pak získal první obrázky," vysvětloval.
Sbírku obrazů v Heřmanově Městci věnovali manželé Horákovi památce svého syna Iva, který ve třiceti letech tragicky zemřel.
Horák se ženou své úspory neutráceli jen za obrazy. Zaplatili obnovu zchátralé kapličky v Deštném, nechali opravit kamennou sochu Anděla na průčelí kostela sv. Jana Křtitele, kostelní interiér a obraz na hlavním oltáři. Jejich asi největší investicí jsou nové zvony v chrámu svatého Bartoloměje, které manželé nechali před třemi lety odlít.
