Tehdy to byly první veřejné autobusové tratě řízené státem v Čechách. A pravděpodobně v celém Rakousku-Uhersku.
Současná výstava "Nerealizovaná budoucnost" ve Státním okresním archivu Pardubice připomíná však to, co se v dopravě mezi těmito městy nepovedlo. Například dotáhnout do konce plán tramvajové trati spojující Pardubice a Sezemice.
"Ještě dnes se to určitě nedá považovat za špatný nápad, náklady na takové spojení by patřily k nejnižším a trvalé spojení tramvajovou dopravou v určitých intervalech by bylo pro obě města výborné," říká sezemický starosta Martin Staněk.
A dodává, že kdysi měla vést přes Sezemice i železnice, což také nevyšlo.
Nakonec neuskutečněný projekt lokální železnice Pardubice - Sezemice - Holice - Týniště nad Orlicí se připravoval od roku 1892. Většina obcí holického okresu se však tehdy přiklonila ke konkurenčnímu projektu místní dráhy Týniště - Holice - Chrudim - Heřmanův Městec.
Proto se sezemičtí měšťané rozhodli přivést do města úzkorozchodnou dráhu s elektrickým pohonem. Projekt vypracoval Elektrotechnický závod František Křižík v Praze Karlíně roku 1905. Jednokolejná trať o rozchodu jeden metr s celkovou délkou 8,9 kilometru měla spojit Pardubice a Sezemice a zároveň měla v obvodu Pardubic plnit funkci městské tramvaje.
Dopravu měly zajišťovat tři motorové vozy s kapacitou 16 sedících a 12 stojících cestujících. Připraveny byly také tři nákladní přívěsné vozy s nosností 5 tun. K pohonu tramvaje měly sloužit dva elektromotory, každý o výkonu 20 koňských sil při rychlosti 13 kilometrů za hodinu.
V červnu roku 1906 proběhla politická pochůzka s revizí trati. Ta měla vést středem ulic města od pardubického nádraží Alžbětinou třídou (dnes 17. listopadu) k hotelu Veselka, kde zatáčela na Královskou třídu (třídu Míru).
Na jejím konci překonávala železný most přes takzvanou Městskou řeku a průjezdem skrze domy vstupovala na Pernštýnské náměstí, odkud pokračovala Pernštýnskou a Arnoštskou ulicí (sv. Anežky České) na Bělobranské náměstí a do dnešní Husovy ulice, kde tehdy již začínala okresní silnice do Sezemic.
Odtud měly koleje vést po pravém okraji komunikace, aby nepřekážely ostatní dopravě a zároveň aby ostatní dopravou nebyla zdržována ani tramvaj. Konečná stanice byla u sezemických jatek.
Nápad s tramvají ukončily městské autobusy
Od roku 1908 však začaly na trase Pardubice - Sezemice jezdit již zmíněné autobusy pošty a idea tramvají se začala hroutit. Přesto podal roku 1911 říšský poslanec Jan Vladimír Hráský žádost o koncesi na stavbu úzkokolejné místní elektrické dráhy. Jednání zastavila první světová válka.
"Myšlenka tramvajového spojení s Pardubicemi byla ze strany sezemického městského úřadu oživena roku 1920. Přestože Sezemice byly ochotny zvýšit svůj podíl na financování akce z 250 tisíc na 750 tisíc korun, k uskutečnění plánovaného záměru již nedošlo a úlohu zajištění vyhovující dopravní obslužnosti definitivně převzaly autobusy," uvádějí autoři výstavy v sále okresního archivu na Bělobranském náměstí.
Zamýšlenou stavbu tramvajové dráhy dlouho připomínala jen nedodlážděná sezemická silnice, kde se uvažovalo o pokládce kolejí. Tramvaj do pardubických ulic nakonec vyjela pouze z nostalgie jako její maketa postavená na podvozku automobilu.
