Osádce vedené generálem Umbertem Nobilem nepřálo počasí už nad Moravskou Třebovou, kudy vzducholoď před šestaosmdesáti lety přelétala.
Několik přednášek na toto časem zapomenuté téma má za sebou badatel, modelář a velký příznivec letectví Pavel Petr.
Expedice Italia nebyla zdaleka první výpravou, které velel konstruktér vzducholodí a později italský generál Umberto Nobile. Se vzducholodí Norge a polárníkem Roaldem Amundsenem přeletěl o dva roky dříve severní pól.
Po tak velkém úspěchu chtěl italský vůdce Benito Mussolini propagovat svoji zemi ještě víc. V průkopnické době leteckých výprav se nebylo čemu divit.
Po dlouhých přípravách a zkušebních letech odstartovala Italia 15. dubna 1928 na první etapu svého letu k severnímu pólu z Milána. Bylo deset minut před druhou hodinou ranní. "Cílem první etapy letu bylo město Stolp u Štětína," vypráví Pavel Petr o letecké expedici nad severní pól, kde byl přítomen vůbec první Čech - fyzik František Běhounek
Při přeletu vzducholodi nad jeho rodnou zemí se však ještě mezi šestnácti členy osádky nenacházel. K výpravě se přidal právě ž ve Štětíně, kam dojel vlakem.
První radiotelegrafické spojení s Prahou navázala Italia v průběhu dopoledne již nad naším územím. Osádka vzducholodi požadovala podrobnou zprávu o povětrnostní situaci nad územím Československa. Nad Brnem se vzducholoď objevila až o dvě hodiny později.
"Nobile dokonce plánoval, že svrhne vavřínový věnec na hrad Špilberk, kde byli v 19. století vězněni italští revolucionáři. Počasí mu však tyto záměry nedovolilo realizovat," řekl svitavský badatel.
Ještě horší klimatické podmínky doprovázely let na sever od Brna. „Nad česko-moravským pomezím se prudce zhoršilo počasí, a proto v 16.30 vyslal velitel leteckého pluku v Olomouci podplukovník František Sazima další tři doprovodné letouny,“ popisuje tehdy do podrobností zadokumentovaný let, o kterém je spolu s fotografií zmínka i v moravskotřebovské městské kronice. Po 35 minutách letu stroje vzducholoď dostihly severně od Moravské Třebové.
Osádkám letounů se podařilo více než 100metrů dlouhou vzducholoď také několikrát vyfotografovat. "Pak Italia nabrala kurs na Kladsko a doprovodným letounům zmizela v mracích," dodal k letu, který posádka zdárně dokončila 16. dubna nad ránem.
Celonoční náročný let, při němž si vítr hrál se vzducholodí Italia jako s listem papíru, nebyl pro posádku zdaleka tím nejhorším, co měla zažít. Vzducholoď dokázala přes řadu technických a povětrnostních problémů nakonec úspěšně absolvovat let do velkoryse připravené základny celé výpravy - přístavu Kingsbay na Špicberkách, kde pro ni Italové postavili obří hangár.
Pro posádku se stal osudným až 23. květen 1928, kdy měla naplánovanou výzkumnou misi k severnímu pólu, kterého také nakonec dosáhla. "Povětrnostní podmínky však plánované vysazení výzkumníků neumožnily, a tak byly na nekonečná ledová pole svrženy vlajky zemí zúčastněných zemí včetně československé, který věnoval sám papež," uvedl Pavel Petr.
Při návratu, po necelých dvou dnech letu v silném protivětru, narazila námrazou přetížená Italia svou přední částí na ledové kry. Havárii bez vážnějších zranění přestála větší část osádky, včetně Běhounka a generála Nobileho, který ale byl zraněný. Zbytek trupu byl i se zbývajícími členy osádky odnesen větrem neznámo kam. Dodnes není osud šesti mužů objasněn.
Františka Běhounka a další trosečníky zachránil ve čtvrtek 12. července 1928 ledoborec Krasin. Po návratu sepsal český fyzik dobrodružný příběh do autobiografie Trosečníci na kře ledové.
