Jarmila Doležalová rozená Šťulíková s dcerou Jarmilou popisují v knize osudy...

Jarmila Doležalová rozená Šťulíková s dcerou Jarmilou popisují v knize osudy lidí, kteří žili v osadě Ležáky vypálené nacisty v roce 1942. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Žena přežila masakr v Ležákách. Se studenty mluvila o převýchově v Německu

  • 0
V pardubickém gymnáziu Mozartova se konal křest knihy Jarmily Doležalové mladší s názvem Ležáky známé i neznámé. Autorka je dcerou Jarmily Doležalové rozené Šťulíkové, jedné ze dvou sester, které jako jediné masakr v Ležákách za druhé světové války přežily.

„Omlouvám se, špatně se mně mluví. Ty věci na mě stále velmi silně působí,“ řekla historička a spisovatelka několikrát ve chvílích, kdy jen stěží zadržovala slzy. To její matka, která byla z vesnice odvlečena v roce 1942 přes Polsko na převýchovu do Německa, křest knížky zvládala podstatně lehčeji.

„Klidně jim to řekni, ale abys to moc zbytečně nenatahovala,“ odvětila dceři ve chvíli, kdy se jí ptala, zda může studentům sdělit i osobnější rodinné informace.

Dalo by se říct, že Jarmila Doležalová si paradoxně na válku neuchovala nijak špatné vzpomínky. „Asi nejstarší, co si pamatuji, je z polského dětského domova, kde jsme s nějakou holčičkou hledali v umyvárně jídlo. Právě s ním mám spojeno asi nejvíce vzpomínek, protože jídla bylo málo. Jinak si ale nic strašného nepamatuji,“ uvedla žena, které bylo v době likvidace Ležáků něco přes dva roky.

Studenty zajímalo třeba to, jak si pamatuje na německou rodinu Paetelových a také na návrat do Československa, který zařídil policista Josef Ondráček.

„Byli to vzdělaní a hodní lidé. Více takových Němců. Byli lepší než velká řada Čechů,“ řekla pamětnice, která se s náhradními rodiči a sourozenci stýkala i v poválečné době a v nedávné minulosti.

Když se děda vrátil z koncentráku, vážil 37 kilogramů

„Jinak si na stěhování nějak zvlášť nepamatuji. Byla jsem zvyklá, že jsem se pořád různě stěhovala,“ zmínila Doležalová, kterou po válce doma ve Včelákově vychovával společně se sestrou děda František Pelikán. „Byl napůl hluchý, když se vrátil z koncentráku, tak vážil 37 kilogramů. Navíc ho pak jako soukromého zemědělce trápili komunisté. Neměl to vůbec lehké,“ dodala pamětnice.

Kniha vyšla v rodinném nakladatelství Ronado, na jehož činnosti se podílí kromě Jarmily Doležalové starší i její dcera a syn Štěpán. Autorsky se na knize podílela celá rodina a věnovala 400 výtisků kraji, který je bude distribuovat do základních a středních škol v regionu.

Kniha je doplněna o fotografie, které v prvním vydání nebyly. „Odstranili jsme také některé historické nepřesnosti,“ řekla Doležalová mladší. Útlá publikace formátu A4 seznamuje čtenáře s ležáckou tragédií především prostřednictvím dobových snímků, které přibližují rody Šťulíkových, Švandových, Pelikánových a dalších lidí. Poprvé byla vydána jako brožura v roce 2005.

Rodinné nakladatelství letos chystá rovněž vydání obsáhlé knihy s názvem Osud jménem Ležáky.