"Tady jde o život. Nováčky vystrašíme hned na začátku. Uvidí, co udělá výbušnina v jejich rukou. A protože lidská tkáň má nejblíže k té prasečí, necháme odstřelit trhavinu na prasečí nožce. Není na to pěkný pohled," říká odborný asistent katedry výbušnin, dnes Ústavu energetických materiálů Vojtěch Pelikán. Katedra, kde vyučuje, učí studenty, jak zacházet s výbušninami a jak je testovat.
Chemici předvedli veřejnosti svou fakultu u příležitosti oslav 60 let chemického školství na univerzitě a 90 let firmy Explosia.
Domek, ve kterém se střelmistrovská komora nachází, má dvě místnosti: tu hlavní, ve které je umístěna střelná komora, a takzvaný velín, odkud přes počítač střelmistr ovládá testování výbuchu.
Testovací komoru vyrobila ruská továrna na ponorky
Střelná komora se skládá z vrchní části, takzvaného zvonu, a spodní části, zámku, na který se výbušnina položí a který obě části před výbuchem uzavře. "Řidičák" na testování výbušnin mají čtyři lidé.
"Komora pochází z konce osmdesátých let z ruského Novosibirsku. V té továrně se vyráběly ještě ponorky," říká Pelikán. V komoře je možné odpálit až pět kilogramů trhaviny, chemici však běžně testují daleko méně.
"Dvě kila okolí neruší," říká Pelikán a do spodní části komory vkládá necelý kilogram červené plastelíny - semtexu. Od něj vede rozbuška, která propojí komoru s počítačovým velínem. Výbuch ve velíně doprovodí jen docela slabá rána a země se jen trochu zachvěje.
Z odkrytého zvonu se do místnosti táhne mléčný dým, prý kvůli nespolehlivé pojistce. Jindy má odejít ventilací ven.
V komoře se však netestují jenom výbušniny, kovové monstrum se používá také ke svařování kovů, které by za normálních okolností nebylo možné spojit. Výhodou komory je, že se střepiny nerozletí do prostoru. Některé testy totiž provádějí chemici venku, lidé si na rány ze semtínské pobočky univerzity občas stěžují.
