Je sobotní dopoledne a volební místnosti zejí prázdnotou. V areálu Rieteru, orlickoústecké společnosti vyrábějící stroje pro textilní průmysl, se však zrovna mačkají stovky lidí.
Den otevřených dveří na oslavu dvacátého výročí vstupu švýcarského koncernu Rieter do České republiky navštívily asi dva tisíce návštěvníků. Kromě prohlídky průmyslového závodu dostaly také oběd a další občerstvení zdarma a poslechly si hudební vystoupení. U volební komise, ve které sedím, byla nálada jiná.
"Tak kolik teď?" ptá se v deset hodin zapisovatelka naší okrskové komise. Docházíme k součtu 107 lidí, což je u nás téměř devatenáctiprocentní volební účast. "To je dobré, ráno jsem byl volit v Hylvátech a tam měli v jednom okrsku jen čtyři procenta a ve druhém osm," reaguje jeden z členů naší komise.
Za chvíli k našemu stolku energicky kráčí starší žena. Obálku ale nechce. "Prosím vás, nezapomněl si tady manžel ráno občanku?" ptá se paní Pecháčková. Plastová identifikační kartička se však nikde nepovaluje.
"Možná ji omylem hodil do obálky s hlasovacím lístkem. Jestli ji při počítání najdeme, dáme vám odpoledne vědět," snaží se ji uklidnit zapisovatelka.
Poslední hodiny se obzvlášť vlečou. Konečně otvíráme obálky. Každou pečlivě prohlížíme, jestli se v ní neschovává občanka pana Pecháčka. Už zbývá poslední nerozbalená. Není tam.
Rozhazujeme volební lístky na hromádky a za okamžik už máme přehled, jak to u nás dopadlo. Během pátku a soboty využilo možnost vhodit do schránky obálku v našem okrsku číslo 8 celkem 134 lidí, tedy asi 23 procent voličů.
Jedu domů a přemýšlím, proč se tolik lidí na evropské volby vykašlalo a kterým stranám to nejvíc prospěje. Ze zahrádky na mě mává babička se zeleným nafukovacím balónkem v ruce. "Podívej, co mám z Rieteru. Vezmu ho Kubíkovi, aby si měl s čím hrát," usmívá se.
Vypráví, že k volbám nakonec nešli a že si udělali vyjížďku na kole do Rieteru na den otevřených dveří. "Tam bylo ale lidí. A všichni jsme dostali řízek s bramborovým salátem," pochvaluje si.
