Veterinář Petr Přikryl jezdíval dostihy, ale dnes se spíš věnuje všestrannosti.

Veterinář Petr Přikryl jezdíval dostihy, ale dnes se spíš věnuje všestrannosti. | foto: Tomáš Kubelka

Úrazům a vyčerpání se koně nevyhnou. Podle veterináře to není týrání

  • 2
Veterinář Petr Přikryl má na starosti zdravotní stav koní při Velké pardubické. Práce je podle něj nejvíc po dostihu. Když koně doběhnou, mají bolesti, jsou nervózní a poškrábaní od překážek.

Velká pardubická. To nejsou jen koně, žokejové a diváci.  Nezastupitelnou roli hrají i veterináři. Ti se po celý dostihový víkend pod vedením zvěrolékaře Petra Přikryla pohybují po pardubickém závodišti. Dohlíží na zdravotní stav koní a ošetřují jejich zranění z dostihů.

Před startem Velké pardubické, stejně jako před startem každého jiného dostihu, musí koně zkontrolovat.

„Dříve bývaly veterinární prohlídky, které před Velkou pardubickou začínaly v osm hodin ráno. V podstatě to byla taková slavnostní přehlídka, kde se prováděly takzvané kondiční zkoušky přímo před očima diváků. Kontrolovaly se přitom doklady, zda kůň nekulhá a je schopen dostih absolvovat, začínal tím celý kolotoč dne, kdy diváci mohli koně vidět v paddocku, nasedlané. Ale kvůli výhradám některých trenérů se od toho odstoupilo. Myslím, že je to škoda ve všech směrech,“ říká Petr Přikryl.

K zásahům vyráží od dropu

Od loňska celá procedura probíhá jinak. Veterináři provádí „jen“ přejímky, při nichž kontrolují doklady - identitu koní i dodržení stanovených veterinárních podmínek.

„Kontrolujeme infekční anemii koní, což je sérologické vyšetření krve, a potom zda mají platné očkování proti chřipce. To vyplývá z nařízení Státní veterinární správy. Všichni koně, čeští i zahraniční, musí splňovat stejné podmínky,“ uvádí Přikryl.

Zatímco koně v sedle s žokeji přeskakují při Velké pardubické jednu překážku za druhou, vyčkává Přikryl spolu s dalšími osmi kolegy u dropu - překážky číslo 16, která se nachází kousek od cílové roviny, připraven vyrazit.

„My na trať nevidíme. Musíme být připraveni zasáhnout, takže dostih nemůžeme sledovat z věže. Skvěle však spolupracujeme se záchranáři, kteří mají na každém ze skoků zdravotníka, který nám vždy hlásí i případná zranění koní, a máme tak neustálý přehled,“ pochvaluje si spolupráci dohlížející veterinář, jenž nad zdravím koní na pardubickém závodišti bdí už devět let.

Koně bývali v příkopu uvězněni až po krk

Za tu dobu se toho podle něho hodně změnilo. Dráha je prý jiná: zrychlila se a celkově vylepšila. „Třeba překážky se proměnily. Když se podíváme do minulosti, upravila se kupříkladu Velká i Malá voda, kam se daly plastikové vany, které jsou hluboké deset centimetrů. Bývaly i doby, kdy tam koně, když skočili špatně, byli uvěznění třeba i po prsa a museli je tahat ven, ale to jsem ještě na závodišti nepůsobil,“ vypráví Přikryl.

Vytipovat nejnebezpečnější překážku si ale netroufá. „Záleží, kde je v dostihu umístěná. Na začátku má kůň přeci jen víc síly než u cíle. Nejnebezpečnější situace nastávají při doskoku, kdy do sebe koně mohou vrazit. Dá se říct, že devadesát procent karambolů je právě z toho, že se srazí nebo doskočí špatně,“ tvrdí zvěrolékař.

Pokud se stane na dráze nějaký úraz, jsou veterináři vždy připraveni i na nejhorší. Nejčastěji však prý ošetřují drobné oděrky, jež si koně přivodí při skocích přes živé ploty, které je poškrábou.

„Tragicky to končí málokdy. Vezměte si, že denně závodí třeba sto až sto padesát koní a nic se nestane. Máme i sezony, kdy musel být utracen jediný kůň.“

Když trefí kůň, nic nepomůže

Medicína podle něj už dnes pokročila natolik, že některá zranění končetin jsou už veterináři schopni vyléčit.

„Stojí to samozřejmě peníze, podle zranění třeba sedmdesát osmdesát tisíc korun. Roli tak hrají i finanční možnosti majitelů. V devadesáti procentech případů už ale ten kůň, i když mu nohu vyléčíme, nikdy nebude plnohodnotný, nebude moct závodit. Někdy volí majitel utracení i kvůli možnému trápení koně, každá situace se liší,“ říká otevřeně Petr Přikryl.

I proto velké překážkové dostihy, jako je Velká pardubická, přitahují také pozornost ochránců zvířat. Podle Přikryla se ale v posledních letech jejich protesty značně utlumily.

„O týrání zvířat při dostihu v dnešní době nemůže být v žádném případě řeč. Vždy říkám, že kdyby nebylo dostihů, nebylo by dostihových koní. Dochází tam k újmám na zdraví, k úrazům jako při všech sportech. Ale medicína i kvalita tratě už jsou dnes úplně někde jinde než před lety,“ myslí si veterinář.

Tím, že koně proběhnou cílovou rovinkou, ovšem práce veterinářů nekončí. Musí ošetřovat drobné oděrky i ošklivé škrábance.

„Dostihy nejsou jen to pozlátko kolem. Když koně přijdou do stájí, mají bolesti svalů, jsou schvácení, vyčerpaní i poškrábaní od proutěných překážek, takže často i krvácí. Bolí je to a jsou nervózní, tudíž musíme být připraveni i na to, že nás třeba kopnou,“ odhaluje zákulisí závodů Petr Přikryl a přiznává, že i jeho už kůň několikrát kopnul.

„Tomu se ani nedá vyhnout. Je to prostě trochu bolestivé zaměstnání, i životu nebezpečné. Měl jsem už dost úrazů - když vám kůň dupne na nárt, zlomí vám ho, nebo třeba palec. Mám i několik kolegů, kteří měli mnohem vážnější úrazy, a několik, kteří nepřežili. Když vás kůň trefí, nic nepomůže,“ uzavírá Petr Přikryl.