"Návštěvníky možná překvapí, když zjistí, že na Vysočině, na venkově, bývala v polovině devatenáctého století tím jediným a hlavním dárkem štědrovečerní večeře. Nic jiného. Později začaly dárky dostávat pouze děti a většinou to byly dárky poměrně jednoduché," řekla Ilona Vojancová, vedoucí správy Souboru lidových staveb Vysočina.
A jak takové dárky vypadaly? Rozhodně neměly podobu dnešních hitů Vánoc, jakými jsou stavebnice lego nebo postavičky Spidermana. Rodiče je vytvářeli sami a dávali jim různá jména, například vrkoč, zahrádka nebo svět.
„Na jarmarku nakoupili lidé ovoce a potom z čerstvých i sušených kousků vytvářeli různé stavby. Základem bylo jablko ozdobené křížalami, sušenými švestkami nebo třeba ořechy. Až začátkem minulého století se dárky začaly podobat dnešní nadílce, i když mnohem skromnější,“ vysvětlila Vojancová.
Až do první světové války lidé na Štědrý den nejedli maso
V nadílce ale děti mívaly spíš praktické věci - tabulku do školy, penál, ty z majetnějších rodin našly pod stromečkem i dřevěnou hračku. Dospělí se svých dárků, zpravidla šátků nebo rukavic, dočkali až po první světové válce. A teprve ve čtyřicátých letech dvacátého století se poprvé objevily dárky zabalené do pěkného papíru, do té doby se žádné obaly nepoužívaly.
Návštěvníci skanzenu na Vysočině budou moci porovnat i štědrovečerní stůl současnosti a minulosti. "Ve srovnání s dnešní dobou bude možná znít neuvěřitelně, že až do začátku první světové války nenajdeme ve štědrovečerním jídelníčku maso. Většinu pokrmů připravovali lidé z kynutého těsta, hub nebo luštěnin. Specialitou byly také omáčky ze sušeného ovoce. Ty pak jedli studené a přikusovali k tomu vánočku," popsala Vojancová.
Hlavním chodem ve třicátých letech minulého století býval jablečný závin, o deset let později se na talíři objevil kapr. A také hutné polévky, oblíbené byly hrachová nebo bramborová. I cukroví vypadalo jinak.
