Přítomní se tak mohli přesvědčit, že i šachy mohou být divácky zajímavé a dramatické. "Stále je třeba cvičit souboje, při hře se totiž drobný úraz přihodí, když se protivník rychle nevykryje. Takhle jsem roztrhl prst na ruce protihráčovi," říká Ján Bak, který hájí černé barvy.
Na hlavě má přilbici, nosí tmavě fialový plášť s masivním opaskem. Aby bylo pole dvaatřiceti figur barevnější, nectí živé figury přímo královské barvy černou a bílou, po šachovnici se pohybují ve tmavě fialových a žlutých kostýmech.
Vpřed a tudíž blíž k bitvě se dostává na pokyn svého hráče Hikaru Nakamury, kterého u šachovnice na náměstí ve Svitavách zastupoval Timotej Hudec. Jakmile se přiblíží do kontaktu s figurou střelce druhé barvy, může útočit a partie je proložená bojem.
Všechny figury ale nebojují. Bojovníků je na šachovnici jen část. Tu další tvoří tým skutečných banskoštiavnických šachistů. Mezi figurami jsou i ženy, nejčastěji zaměstnankyně tamního městského úřadu. Na obou stranách představují královny.
"Tenhle nápad převést šachovou partii do živé podoby vznikl loni. Tehdy oba velmistři tuto partii naslepo skutečně předvedli, šachisté si ji přehráli a oživili ji. Přesně podle jejich tahů hrajeme," říká hráč Peter Lalo.
Šachy se hýbají na pokyn herolda, který je doprovází
Poukazuje tak na souboj šachistů Hikaru Nakamury a Sergeje Movsesjana, jejichž hru živé šachy ztvárňují. Tah po tahu znají dokonale. A i kdyby zapomněli, na vyvýšeném stole sedí dva šachisté, kteří odehrávají partii v klasické podobě a tahy jim hlásí do mikrofonu.
Když Movsesjan alias Tony Zicho táhne pěšákem z E4 na F5, začíná první souboj - pěšáků. Protivníci se jej snaží udržet jen na polích, která jim patří, často se ale rozpínají a bojují i na více čtvercích. Tento souboj získává bílý bojovník.
Hra drží pozornost i těch, kteří nejsou vyznavači soubojů ani nejsou šachisté. Šachy se totiž nehýbají na výzvu předehrávajících velmistrů, ale herolda, muže v červeném. Stařík v červeném je arbitrem zápasu. Po vyřknutí tahu napochoduje za zvuku bubnů k šachistovi a doprovodí ho na jeho nové působiště.
Bubeníkovy paličky ťukají jen do nerezové obruče, což zvuky kroků skutečně připomíná. Na šachovém poli se tak stále něco děje. A zůstávají zde i dvě stovky diváků, kteří vydrželi téměř do půl deváté večerní, kdy partie skončila. Remízou.
