„Objevili jsme zahloubený objekt, který interpretujeme jako polozemnici. Jde o obydlí, které je asi půl metru zapuštěné do země. Těžko říci, zda bylo tehdy trvale obytné, protože nevíme, jestli v něm bylo i otopné zařízení, které by na to poukazovalo,“ řekla archeoložka Jana Němcová.
Takzvaný šíjový přístup dokládá snížený vstup do obydlí. Vstup byl částečně zničen mladším výkopem, ve kterém se nacházel dřevěný sud. Datování polozemnice do druhé poloviny 13. století umožňují jednak nálezy keramických zlomků a také typ zdobení a profil okraje větší části zachované zásobnice, což je velký hrnec, do něhož se ukládalo hlavně obilí.
Jeho obsah byl poslán na archeobotanickou analýzu, z níž je možné získat vzorky semen i pylů z tohoto období, a vytvořit tak obraz, co rostlo v bezprostřední blízkosti polozemnice v době jejího zanikání.
„Překvapením bylo, že se objekt dochoval krásně celý. Je to zřejmě díky tomu, že v jádru obce za obecním úřadem zůstala nezastavěná plocha. Jedná se zřejmě o stopy z nejstarší fáze existence obce, vlastně je to první prozkoumaná polozemnice na území okresu Svitavy,“ dodala archeoložka. Zásobnice poukazuje spíše na starší slovanskou pozdně hradištní tradici.
Loňský rok byl na Svitavsku z pohledu archeologů litomyšlského muzea Jany Němcové a Pavla Kejvala mimořádný. „Naším největším úspěchem bylo zachycení římského pochodového tábora v Jevíčku. Na dlouhé roky bude asi náš největší,“ řekla Jana Němcová.
Další významný nález dokládá osídlení na okraji obce Koclířov, kde na rozdíl od Starého Města není současné jádro vesnice původní. Nedaleko Litomyšle pak loni nalezli zahloubené jámy, které byly součástí pravěkých sídlišť.
