Václav Čevona na archivním snímku

Václav Čevona na archivním snímku | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Běhal se Zátopkem, od medaile v Londýně ho dělila sekunda

  • 1
Spojení slov olympiáda a Londýn znamená na východě Čech nejen aktuální naději na medaile očekávané od zdejších rodáků, ale také vzpomínku na Václava Čevonu. Orlickoústecký atlet byl před 64 lety blízko stupňů vítězů na londýnském klání.

Václav Čevona, který zemřel před čtyřmi lety, patří k historicky nejúspěšnějším sportovcům východních Čech a byl také jednou z ozdob české atletiky na minulé londýnské olympiádě.

Ještě když mu bylo kolem osmdesáti, startoval Václav Čevona s pistolí v ruce na stadionu Jiskry Ústí nad Orlicí atletické běhy.

Na startu jeho oblíbeného běhu na 1 500 metrů se sešli občas kvalitní mílaři, přesto se jim mohl tento usměvavý děda po doběhu pochlubit, že byl v jejich letech lepší. Ale na chlubení on nebyl.

Dvě čtvrtá místa z velkých podniků

"Nejdůležitější je denně poctivě pilovat svou disciplínu," vzkazoval sportovcům při jednom ročníku vyhlašování Sportovce roku v Pardubickém kraji.

Sám šel příkladem a chyběl opravdu jen malý kousek k tomu, aby si odvezl z olympiády v Londýně v roce 1948 medaili. Nakonec to byla jen kvůli osmi desetinám vteřiny ta "bramborová", ale být čtvrtý na olympiádě, i to se cení.

Bramborovou příchuť tohoto umístění si užil i v roce 1946, kdy skončil na mistrovství Evropy v Oslu na stejné trati 1 500 metrů čtvrtý. Svoji jedinou "velkou" a rovnou zlatou medaili získal na Světových akademických hrách v Berlíně v roce 1951.

Dobrý základ pro své úspěchy získával už od mládí v Sokole. Po jeho zrušení v roce 1941 se v Ústí nad Orlicí nechtěl nikdo atletů ujmout, proto přestoupil do SK Choceň, který se po dobu války stal atletickým střediskem východních Čech. Tady začala jeho kariéra.

Na krátkých tratích s ním Zátopek prohrával

O tři roky později už porážel v přímém souboji na patnáctistovce jen o čtyři měsíce mladšího Emila Zátopka a ten uznal, že bude mít více šancí na delších tratích.

V olympijském roce se dostal v běhu na 1 500 metrů jako první Čechoslovák pod tehdy bájnou hranici 3:50, kterou překonal o šest desetin vteřiny.

"Za svou kariéru překonal celkem dvanáctkrát československé rekordy. Na mistrovstvích republiky zvítězil pětkrát v běhu na 1 500 metrů a dalších pět stříbrných či bronzových medailí získal v bězích na 800 nebo 1 500 metrů. Za reprezentační družstvo mužů nastoupil v letech 1947-1950 ke dvanácti utkáním," uvedl atletický expert Jiří Hetfleiš.

Václav Čevona vedle své práce textiláka věnoval svůj volný čas až do pozdního věku sportu. Po skončení závodní činnosti jako trenér, funkcionář i rozhodčí. Hodně času věnoval funkcím v lyžařském oddílu, desítky let se podílel na pořádání Skiinterkritéria v Říčkách v Orlických horách.

V roce 1948 reprezentoval na letních olympijských hrách v Londýně také skokan do dálky Jaroslav Fikejz z nedaleké osady Kaliště u Brandýsa nad Orlicí. Tomu se tehdy nepodařilo postoupit z kvalifikace.

Ve své sportovní a pozdější novinářské praxi se setkal se spoustou sportovců, ale na otázku, koho z nich si nejvíc váží, uvedl právě Václava Čevonu.

"Vážím si všech, kteří něco dokázali. Na první místo dávám ale ústeckého Vaška Čevonu. Spolu jsme z východních Čech jezdili na mezistátní utkání, byli jsme spolu na olympiádě v Londýně, mistrovství Evropy a univerziádě, spolu jsme dostali vyznamenání Fair play. Svůj článek o něm jsem nazval Rytíř atletických oválů. A myslím, že to mého přítele Vaška přesně vystihuje," řekl Jaroslav Fikejz.