„Pomník jsem objevil odložený na zemi před kancelářemi dostihového spolku, zabalený ve vatovém kabátu. Vedení spolku i přes veškeré úsilí a prosby neumožnilo pomník na původním místě zachovat,“ uvedl kritik Jakub Krajčír, podle něhož neexistuje argument, který by stěhování odůvodnil.
Vedení spolku umístění pomníku kousek od Taxisova příkopu odsouhlasilo loni v prosinci, jen několik měsíců po zářijovém nešťastném pádu Michala Köhla z koně při dostizích v Brně. Nedávno ale názor změnilo.
„Nechceme a nikdy jsme ani nechtěli pomník Michala Köhla z pardubického závodiště odstranit. Naopak jsme pro něj chtěli důstojné pietní místo v prostoru startu Velké pardubické, kde již vzpomínáme například na Kamila Kuchovského, kterého si Michal vážil, a další osobnosti, které pardubickým závodištěm prošly,“ uvedla mluvčí pardubického Dostihového spolku Kateřina Nohavová.
O tom, že si památky žokeje a také pardubického strážníka spolek skutečně váží, svědčí podle ní i to, že chce udělat z pořádání podzimního Memoriálu Michala Köhla tradici.
Závodiště není hřbitov, říká správce dráhy
Mezitím se přítelkyně žokeje, která pomník financovala, rozhodla přestěhovat ho do Brna, kde žokej smrtelný úraz utrpěl.
Hlavní argument, proč se vedení závodiště rozhodlo pomník přestěhovat, zmínil otevřeně správce dráhy Jiří Janda.
„Kdyby to byl pomníček, jaký má na závodišti Kamil Kuchovský, Luboš Izrael a další jezdci, zhruba 20 centimetrů vysoký, tak by to takový problém nebyl. Ale tento z bílého mramoru s kytičkami a holubičkami, pomalu metr krát metr velký, byl na straně, kde ho lidé vždycky viděli v době, kdy jdou jezdci na zkušební skok. Myslím si, že jsme závodiště a sportoviště, ne hřbitov. Kdyby uvažovali předkové podobně, pak by na závodišti byla za těch 150 let historie spousta pomníků a žokejové by jezdili po hřbitově. Vedení spolku rozhodlo správně,“ řekl Janda.
