"V minulosti většinou orloj nešel, nebo šel špatně. Kdykoliv se seřizují hodiny na věži, orloj dole se rozhází a pak se musí opět seřídit. Jenom od léta se hodiny zastavily třikrát. Jinak ale orloj funguje dobře," uvedl nový orlojník Jiří Červený, který se zabývá renovací zejména předválečných automobilů a motorek.
"Když dokážu seřídit zapalování u prvorepublikové motorky, tohle zvládnu taky," říká při předvádění překvapivě malého a jednoduchého mechanismu orloje, který je ukryt ve skladu litomyšlské knihovny.
Na výzvu města, které hledalo orlojníky, se přihlásil jen on a Jan Šlégr. Radní vzali oba. "Kolega Šlégr má zálibu v astronomii, já mám zase blíž k technické části věci. Budeme se doplňovat," řekl Červený.
Litomyšlský secesní orloj byl sestrojen v roce 1907, je vybavený dvaceti čtyř hodinovým ukazatelem času, pohyblivými symboly Slunce a Měsíce a také ekliptikou s dvanácti znameními zvěrokruhu. Orloj až dosud jezdil seřizovat Petr Skála, správce Staroměstského orloje.
Litomyšlský orloj je spíše na parádu
Ten také vysvětluje, proč je litomyšlský orloj z počátku dvacátého století tak skromný. "Myslím si, že radní měnili hodinový stroj na věži a při té příležitosti osadili orloj s boční mechanikou odvozenou od hodinového stroje. Vlastní orlojní mechanismus není moc složitý, ale dobře vymyšlený, převod je přesný a funguje dobře," uvedl Skála, který se zabývá restaurováním věžních hodin.
Výrobu a instalaci věžních hodin a orloje svěřili radní čáslavskému výrobci věžních hodin Karlu Adamcovi. O výtvarnou kompozici orloje se postaral student Uměleckoprůmyslové školy a později i Akademie výtvarných umění v Praze Antonín Růžička z Čáslavi, který v secesním stylu namaloval na zlatém pozadí čtyři ženské postavy symbolizující roční období.
"Ten orloj je spíše na parádu, a ne na odečítání astronomických hodnot jako ten staroměstský," říká Skála.
