V areálu Tesly se před 20 lety zastavil čas, nahlédněte dovnitř

Kdo dnes vstoupí do areálu bývalé Tesly v Pardubicích, jen těžko uvěří tomu, že se právě tady za první republiky rodila z Československa světová elektrotechnická velmoc. Po pádu totality byl stejně rychlý pád továrny, jak dokládá prach na vybavení budov. Město teď chce areál převzít a zvelebit.

Areál ležící kousek od centra krajského města je jedním z posledních kdysi slavných, dnes chátrajících. Většina lidí si přitom myslí, že fabrika je zapečetěná a vládnou v ní bezdomovci a toulavé kočky.

Tesla Pardubice

Továrna vznikla v roce 1922 jako pobočka podniku Telegrafia. Ta koupila v Pardubicích továrnu plánovanou na výrobu obuvi. Během roku měl závod přes tři stovky pracovníků. Po válce byla továrna znárodněna a začleněna do koncernu Tesla. V roce 1968 se tady začaly ve francouzské licenci vyrábět jedny z prvních digitálních počítačů u nás. Do roku 1989 vyráběla Tesla převážně vojenskou techniku, proslavil ji radar Tamara. Po roce 1989 už o pardubické výrobky nebyl zájem. Zahraniční firmy si přitom dodnes značky cení a platí si licenci za to, aby mohly slavný znak používat na svých výrobcích.

Myslel si to asi i krajský radní Roman Línek, když ho redakce coby zástupce majitele žádala o možnost fotografovat uvnitř.

"Vyfoťte si to zvenku, dovnitř se nedostanete," řekl. Dostat se do areálu ale ve skutečnosti není vůbec těžké, cedule na vratech dokořán říká, že se mají zavírat po osmnácté hodině. Vrátnice však už dávno osiřela, takže svobodné procházce po areálu zarostlém náletovými břízami a olšemi nic nebrání.

Truhlárny a autoservisy ve skanzenu dob minulých

Ve fabrice se usadilo několik truhláren a autoservisů. Že továrna zcela neosiřela dosvědčují také okrasní japonští kapři, které někdo každý den krmí v odpadní nádrži obklopené náletovými dřevinami.

Jenomže zatímco venku nakládají řemeslníci nová autoskla na nejmodernější automobily, v bývalé administrativní budově se zastavil čas před dvaceti lety.

Pohled dovnitř říká, že konec slavné fabriky musel být pořádně rychlý. Žádné složité vyklízení kanceláří a odvoz již nepotřebných papírů. Nebýt pořádné vrstvy prachu, leckdo by si mohl myslet, že továrna má jen polední pauzu. A letitá cedulka říká, že dnes tady za pořádek odpovídá odbyt.

Jenomže ta pauza trvá už dvacet let. Potvrzuje to i hromada plakátů, na kterých se skví poslední výkřik techniky: kazetový radiomagnetofon K 204, zvaný též Safír.

Safír měl mikrofon a ekvalizér, byl to hit

Plakátů s vyobrazeným rádiem se tu válí kila a vypadají, jako by je z tiskárny přivezli včera, přestože mají v pravém dolním rohu jako datum výroby uveden rok 1983.

Rádio Safír s automatickým hledáním frekvence, vestavěným mikrofonem nebo ekvalizérem se také ve své době stalo hitem. Dnes však budovy, kde vznikalo, čeká demolice. Radnice se po desetiletích chátrání rozhodla, že se o ruinu postará.

Město chce místo Tesly obchody a byty pro seniory

"Rádi bychom bývalou Teslu získali, ještě tento týden chceme znova jednat s krajem o dalších podmínkách převzetí," řekl náměstek pardubické primátorky Martin Bílek.

Jenomže podmínky, za jakých by mohla radnice převzít trosky bývalé chlouby města a vybudovat na jejím pozemku něco smysluplného, už byly dojednány v únoru.

"Dohodli jsme se, že fabriku převezme město, které tam vyřeší problém dopravního napojení a parkování u nemocnice. Kraj tam investoval dvacet milionů do odstranění ekologických škod, tak očekáváme podobné investice také od města," tvrdí náměstek hejtmana Roman Línek.

Podle Bílka má město na dohodě zájem. "V areálu by mohla vyrůst třeba obchodní zóna, ale ne druhý AFI Palace. Také počítáme s tím, že by v areálu byl podnik poskytující sociální služby seniorům," řekl.