Ústí otevřelo kontroverzní náměstí Kociánka, odpůrci nepřišli

V Ústí nad Orlicí v úterý celý den slavili otevření nového kontroverzního náměstí a parku v jednom. Objevil se tu například Jaroslav Uhlíř nebo Aneta Langerová. Stavba za 62 milionů korun má i své odpůrce, kteří se na internetu domlouvali na protestní akci. Nakonec nepřišli.

Otevírání Kociánky | foto: Michal Klíma, MAFRA

Kociánka v první den svého otevření je velké hřiště. Její část, která je opravdu dětským hřištěm je plná dětí. Ty se tady houpají na houpačkách, vrtí na pružinových konících, klouzají po klouzačce a k nelibosti rodičů máchají v umělém potůčku a studánce.

A jsou to taky děti, které ze všech nejvíc prozkoumávají zbývající prostor Kociánky. Proto se přes nové náměstí v Ústí nese křičení a volání dětí, a bez přestání tady zní zvonička, kterou mají volně přístupnou na svém hřišti. Toho zvuku budou mít zřejmě sousedé nového náměstí brzy plné zuby.

Co zůstává přívlastkem Kociánky je neobvyklost. "Je to hodně zajímavé a netradiční. Nedá se říci, že by se mi to nelíbilo. Ale je to tak nezvyklé, že to bude chtít nějaký čas nějak se s tím sžít," říká Hana Kubalová z České Třebové, která se přišla na otevření Kociánky podívat.

"S klidnou hlavou počkám. Uvidíme za pět let. Co říkali lidi Eiffelovce, když ji v Paříži postavili? Nelíbila se jim. Něco to tu do sebe má, jiná věc je, že se město zadlužilo," říká Vladimír Jasanský z Ústí.

Prostor mezi kulturním domem, základní uměleckou školou, střední zdravotní školou a dalšími budovami pokrývá asi padesát různě velkých betonových skruží s žulovými okraji. Kruhy a kruhy. Jsou jak bubliny. Kruhová je fontána, v kruhových skružích rostou stromy nebo se zelená tráva.

Největší z kruhů je amfiteátr před zdravotní školou. Tvoří jej jen obří betonový kruh vyplněný trávníkem, který se svažuje jak obří důlek. Uprostřed stojí kruhové dřevěné podium. Naštěstí před amfiteátrem není žádná cedulka Zákaz vstupu na trávník a tak děti běhají i tady.

Škoda jen, že Jaroslav Uhlíř, Aneta Langerová nebo místní swingová skupina Barell Band, které slavnostní otevírání Kociánky doprovodili, nehráli v amfiteátru ale na podiu postaveném na schodech zdravotní školy. Možná je to trochu nechtěný důkaz pořadatelů, že v amfiteátru by to tak úplně nešlo.

Mohlo tu být víc stromů, říká opozice

"Je to pěkné. Jen těch kruhů mohlo být méně. Nechala bych tady také víc stromů. Až to víc obroste, bude to lepší," říká Libuše Musilová.
Kruhy zespodu obtékají hadice se žlutými světýlky, trochu pouťové, trochu vánoční.

Na žulových sedácích kruhů je tu a tam krátké dřevěné sedátko. Celkově jich najdete na Kociánce desítky, ale dvě vedle sebe bohužel nikde. A žula v tento čas studí. "Na druhou stranu, kdo chodí v zimě do parku," říká Josef Kopecký z České Třebové, který si Kociánku také prohlíží.

"Pro mě dobrý. Jestli pan architekt chtěl kruhy procházející lidi zpomalit, tak to svůj účel bude plnit," říká Kopecký.

Ale Drahomíra Čermáková z Ústí je z Kociánky spíše rozpačitá. "Až to obroste, tak to bude lepší, ale zatím se mi to zdá moc kamenů," říká.

Nové náměstí si včera prohlížel i Jiří Holubář, zastupitel, který proti stavbě hlasitě vystupoval. "Esteticky to nechci hodnotit. Ale 62 milionů je 62 milionů. A také mi vadí, jak jsme se zachovali ke vzrostlé zeleni. Byly tu nádherné velké smrky a jsou pryč. A obávám se, že stromům, které tu jsou, se v těch koflících dařit nebude," řekl Holubář. Narážel přitom na skruže, ve kterých stromy, ale i trávy a někde květiny na Kociánce rostou.

Architekt Kokeš si musel Kociánku vybojovat

Architekt Přemysl Kokeš z Lanškrouna musel Kociánku doslova vybojovat. Několikrát dlouhé hodiny stavbu obhajoval na veřejných diskusích, kde vzdoroval výtkám lidí z davu i odborníkům. Takřka každý architekt z Ústí nad Orlicí se totiž stavěl proti Kociánce a dávali to Kokešovi často velmi drsně pocítit. Kociánka je od včerejška součástí města Ústí nad Orlicí.
"Mám ohromný pocit z toho, že je stavba konečně dokončená. Jsem strašně rád, že se to podařilo. Ale jako celek to hotové není. To bude až v okamžiku, kdy to pohltí příroda a pohltí to i lidé," říká Kokeš.

Proč je v prostoru tolik kruhů?
Každý kruh měl obepínat jeden strom. Možná se to úplně nepovedlo, některé obepínají více stromů. A otázka proč? Je to jako když hudební skladatel složí píseň nebo malíř namaluje obraz. Nemusí vědět proč. Ono proč mohou interpretovat druzí, nechám to na lidech.
Byl tady David Vávra, ten řekl že to jsou bublinky a procházet jimi je jako zenová meditace. Kdo obejde všechny kruhy nachodí tři a půl kilometru.

Proč kruhy nejsou menší? V prostoru jsou místa, kde se dá hůře projít a neprojede tam maminka s kočárkem.
Ano, ale není to zajímavé? Třeba Adolf Loos, když stavěl Müllerovu vilu v Praze v ní udělal veliké pokoje. Ale postavil tam strašně uzoučkou chodbu než se vejde do velké haly. Jeho teorie byla, že člověk se musí dostat do nějaké prostorové deprese, aby mohl lépe vnímat otevřený prostor. Podobný pocit můžete mít když projdete Melantriškou na Staroměstské náměstí. Je to něco úplně jiného, než když tam vejdete širokou Pařížskou ulicí.
To, že jsou kruhy blízko sebe má výhodu, že se můžete posadit naproti sobě. A když tam půjde kluk s holkou, budou si blíž, mohou se dívat do očí, přestože sedí na jiných kruzích, jiných planetách.

Na kruhy jste umístili dřevěná sedátka. Ale víte, že nikde nejsou dvě vedle sebe a na jedno se vejde pouze jeden sedící. Pokud to není ten kluk s holkou...
Ano, to vím. Je to věc, která mne mrzí, ale myslím, že není na úkor toho prostoru. V létě bude kámen dlouho do noci rozpálený a bude příjemné si na něj posadit. Bylo by dobré vysledovat, kam si lidé sedají a podle toho sedáky upravit.

Co ta zvonička u dětského hřiště? Nebudou mít lidé jejího zvonění brzy dost?
Zvonička je na zámek. V noci se bude uzamykat.

Kdo je jejím autorem?
Je to Jaromír Gargulák, stejný autor, který vytvořil sochu Jana Pernera v České Třebové. Na zvoničce je vidět, že je taková Gargulákovská.