Proč jste si vybrali do filmu Ústí nad Orlicí a jaké scény zde vznikají?
Ústí jsme si zpočátku vybrali proto, že tady žije architekt filmu Alexandr Kozák. A zná to tady. Tudíž jednou z výhod byla možnost využít interiéry a exteriéry areálu Perla. Například dvůr fabriky nebo kanceláře. Točíme v nich záběry tehdejších podniků, tedy závod spojů nebo dopravní závody, ale i policejní vyšetřovnu v Klimentské ulici, policejní stanici v ulici Františka Křížka. Točíme i exteriérové scény v ulicích, které budou představovat Prahu.
Proč Prahu v Ústí nad Orlicí? Je tam natáčení drahé?
Nejde jen o to, že je to drahé. Je to zkušeností s několika filmy, kdy se ve středně velkých městech mimo Prahu točí mnohem jednodušeji, bez mnoha komplikací. Třeba v dobových filmech, jakým je Já, Olga Hepnarová, se musejí upravovat ulice a odstraňovat z nich moderní prvky, což je v Praze mnohem složitější. Je tam více nápisů, více všeho, co představuje současnou dobu.
Vycházejí vám v Ústí nad Orlicí také více vstříc úředníci?
Město je jedním z partnerů filmu, takže ta součinnost s filmaři je ve dnech natáčení maximální.
Zahrají si ve filmech místní obyvatelé?
Ano. Nabrali jsme lidi na kompars. Udělali jsme nábor, lidé přišli, zapsali jsme si je a vyfotili. Pak jsme podle fotek vybírali na kompars do různých scén. Z místních ochotnických spolků máme i lidi na malé epizodní role. Hrají například policisty, dělníky, inkasistku, paní na přepážce a další. Jsou to třeba role, kdy ten člověk řekne třeba jednu větu. Na velké role sem přivážíme naše a polské herce, ale u ostatních využíváme místních. Je to jednak snazší, ale zároveň jsou tady lidi šikovní, takže tu nebyl vůbec problém malé role obsadit.
Pomáhají vám tu ve velkém i polští technici…
Je to česko-polsko-slovenská koprodukce. To znamená, že ve štábu jsou Slováci, Poláci i Češi. A tím, že kameraman Adam Sikora je Polák, tak jeho celý departament od kamer tvoří kluci z Polska. Švenkr, ostřič, gripáci, osvětlovači, všichni jsou Poláci.
Kde všude film točíte? Také v Praze?
V Praze netočíme vlastně vůbec nic. Českou část filmu točíme tady v Ústí nad Orlicí a ještě vedle Ústí, já tomu říkám Zaústí, je chata, kde jsme točili dva dny a v létě se tam ještě na dva dny vrátíme. Jinak se točí v Polsku, v Nowe Rudě, v Klodsku a ve Varšavě.
Takže autentická místa, třeba zastávka, na které Olga Hepnarová vjela nákladním autem do lidí, nebude ve filmu?
To ani nejde. To místo dnes vypadá jinak. Takže je jednodušší najít podobné místo v Polsku. Našli jsme podobně udělaný roh baráku, přistaví se tam výloha, polepí se podobně, jak vypadá pražská ulice Obránců míru, kde se tragédie stala, a dají se tam zelené stěny. Na ty se pak postprodukčně dokreslí zbytek ulice počítačově. I samotná nehoda se udělá trikově, natočí se několik vrstev záběrů za sebou a teprve poté se složí do scény. Tedy i samotná akce zevnitř auta, kdy auto stojí před zeleným pozadím, pak se natočí záběr samotné jízdy bez auta a pak se to skládá. V Polsku jsme například točili scény, které se odehrávají v Chebu i v Praze.
Jak chcete, aby film vyzněl? Snažíte se najít odpovědi, proč byla popravená? Nebo půjde o rekonstrukci oné události?
Úplná rekonstrukce to samozřejmě být nemůže, vychází se z nějaké tehdejší reality. Je to existenciální drama, které nemá dávat odpověď, jestli byla Olga Hepnarová vinná, nebo nevinná. Nebo jaká byla. Základní body jsou podle skutečných událostí, ale přesná rekonstrukce to není. Vychází se z vyšetřovacích spisů, ze všech okolností, jak se událost stala. Ten film nemá hodnotit.
Uděláte v Ústí nad Orlicí předpremiéru?
Jedna předpremiéra nebo jedna z premiér v Ústí nad Orlicí bude. Je to i součástí dohody, jejímž partnerem by mělo být jak Ústí nad Orlicí, tak i Pardubický kraj, se kterým o tom v tuto chvíli jednáme.
Jak velká část filmu v Ústí nad Orlicí vzniká?
Vzhledem k tomu, že se točí v létě ještě dva dny tady a dva dny na Slovensku, tak poměrově vychází, že se v Ústí točí cirka třetina filmu.
Hlavní roli dvaadvacetileté vražedkyně hraje polská herečka Michalina Olšanská. Proč herečka z Polska?
Hledali jsme typově podobnou dívku a nebylo to lehké. V době, kdy jsme film ještě zamýšleli jako český, tak jsme už ideu, kdo by ji mohl hrát, měli. Ve chvíli, kdy se rozhodlo o koprodukci, jsme museli splnit také podmínky systému, který je pro koprodukce daný, tedy podíl tvůrců z koprodukčních zemí na filmu. Nakonec jsme velmi rádi a pro film je velkou výhodou, že je Michalina u nás zcela neznámá a velmi dobrá polská herečka. Kdyby hrála Hepnarovou dívka, která zároveň hraje v nějakém seriálu policistku nebo v nějaké ordinaci sestřičku, tak by to mělo jiné souvislosti. Ale pokud bude tvář filmové Evy Hepnarové pro českého diváka absolutně neznámá, bude film více působit. A to i v Polsku, protože Michalina Olšanská je i v Polsku málo známá, až nyní ji začínají více obsazovat.
Hlavní herečka je sympatická, hezká dívka na roli vražedkyně...
To právě pamětníci říkají, že Olga Hepnarová byla také.
Film je černobílý. Není to pro vzhledem k přijetí u dnešního publika těžší? Nebo je to naopak výhoda?
Myslím, že se to v tuhle chvíli stává jeho velkou výhodou. Černobílý film má svou atmosféru a ještě více vykresluje dobu, v níž se odehrává. Režisér Adam Sikora ho také točí podobně, jako se točilo tehdy. Nepoužívá tolik kamerové jízdy, točí jej formou spíše statických záběrů, které jsou zároveň silně výtvarně stylizované. Černobílý film samozřejmě může někoho odradit, ale film má svou temnou a těžkou atmosféru. Není to žádná řachanda pro masy a my si myslíme, že si své diváky určitě najde. To je už trochu vidět dnes na zájmu o něj.
Premiéra měla být podle prvních zpráv o filmu letos na jaře. Kdy tedy půjde do kin?
Film je složitý, není levný a oba režiséři, Tomáš Weinreb a Petr Kazda, ho připravují už pět let. Zatím nemáme přesné datum premiéry, ale já si myslím, že to bude někdy v druhé polovině roku 2015.
