Jiří Ševčík a Pirate Swing band coby zombie

Jiří Ševčík a Pirate Swing band coby zombie | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Swing není pro starý, říká zpěvák Pirate Swing Bandu

  • 1
Charita by měla být podle pardubického zpěváka Jiřího Ševčíka přirozená součást života. I proto se v pondělí 5. října představil na benefičním koncertu, jehož výtěžek je určen dětem s nemocí motýlích křídel.

Když zakládal hudební formaci Pirate Swing Band, nemyslel si, že jednou bude spolupracovat se slavnou skupinou Queen.

Ale stalo se. „Nabídli, že podpoří naše album. Což se i stalo, skutečně vyšlo pod jejich oficiálních hlavičkou. Byli jsme teprve druhý ansámbl v historii pop-music, který byl poctěn tímto privilegiem. A dostalo nás to, věřte nevěřte, až na CNN,“ říká frontman kapely Jiří Ševčík.

Máte k charitě blízko?
Jako každý normální člověk. Měla by to být přirozená součást života. Tři roky odvádíme část výtěžku z prvního alba na nadaci proti AIDS, ale někdo se mě na to zeptal až letos. Děláme to proto, že si myslíme, že to má smysl. K benefici pro děti s nemocí motýlích křídel - péče o nemocné děti je nesmírně nákladná a bohužel náš model zdravotního pojištění na tyto případy nemyslí. Rádi jsme svou troškou pomohli dobré věci.

Pro umělce je charita i dobrým způsobem, jak se zviditelnit.
To je každého věc. Myslím si ale, že když je veřejnost vnímavá, dříve nebo později všechnu případnou faleš prokoukne.

Vás ale zviditelnily především swingové aranže písní skupiny Queen a dalších popových či rockových kapel. Jak vznikla tato myšlenka?
Léta jsem byl sólistou Big Bandu Felixe Slováčka a byla to obrovská škola, za niž děkuji. Před pěti lety jsem ale získal pocit, že bych to chtěl dělat trochu jinak. Oslovil jsem tedy skvělého pianistu a aranžéra Radka Škeříka s tím, že bychom se na tuhle nejistou cestu zkusili vydat. Prohlásil, že jsem se zbláznil. Necouvnul jsem a měl poměrně přesnou představu, jak by to mělo vypadat. A tak vznikl Pirate Swing Band.

Karel Gott o vás řekl: „Hrát překvapeného umím, ale v případě Pirate Swing Bandu jsem skutečně zíral.“ Co to pro vás znamená?
Strašně moc. Křtil nám první album We Will Swing You!, které mu pustil jeho tajemník Honza Adam. Karlovi se líbilo a byl ochotný nám ho pokřtít. Když si uvědomíte, že šlo o první album, bylo to jako sen.

Nápad, že toto album vyjde, údajně patřil skupině Queen.
V podstatě máte pravdu. V roce 2010 jsme vyhráli soutěž na účinkování na jejich VIP party ke čtyřiceti letům kapely a nedožitým pětašedesátinám Freddieho Mercuryho. Chtěli kapelu, která to dělá jinak, žádný revival. Měli jsme rok na to, abychom udělali devadesátiminutový program složený pouze z našich původních swing/jazz aranží na jejich písně.

Jak dlouho se tomuto projektu věnujete?
Letos v červnu kapela oslavila pět let. Při té příležitosti jsme uspořádali multimediální koncert zdarma na Pernštýnském náměstí. Pro fanoušky jsme připravili i dort, měl 26 kilogramů a byl v designu našich dosavadních alb. Říkal jsem si, že to je tisíc porcí, takže se nemůže nikdy sníst. Nezbyl ani drobeček a navíc jsme prý podle oficiálních informací vytvořili návštěvnický rekord za celou dosavadní patnáctiletou historii festivalu Zrcadlo umění, jenž náš koncert zahajoval.

Máte vystudované obory trubka a dirigování na Státní konzervatoři Pardubice. Jak jste se dostal ke zpěvu?
Kdo ví. Nepovažuji se za zpěváka, přijde mi to příliš zavazující. Spíše se cítím jako šašek, neberu se nijak zvlášť vážně. Vím, že je spousta lepších zpěváků, ale netrápí mě to. Myslím si, že jde hlavně o celkový vjem. V angličtině je pro to slovo entertainer. Čeština disponuje pouze termínem bavič, ale to je třeba Petr Novotný. Necítím se být Petrem Novotným.

Dirigování vás bavilo?
Jasně. Když jsem byl ve čtvrťáku na konzervatoři, obor trubka, otvíralo se oddělení dirigování. V té době jsem věděl, že ze mě bude maximálně průměrný trumpetista, a těch už je dost. Udělal jsem tedy přijímačky i na dirigování a studoval oba obory. Dirigování mě bavilo mnohem víc, působil jsem jako druhý dirigent Pardubického dětského sboru a díky němu se podíval i do světa.

Jak rodina reagovala na to, že se chcete živit hudbou?
Tatínek by byl asi radši, kdybych byl zubař jako on. Pragmaticky vzato s ním dnes v podstatě souhlasím. Moje profese je strašně nejisté živobytí. Kdybych tedy byl pragmatik a šel na zubaře, mohl jsem zdědit zavedenou ordinaci. Ale asi by mě to příliš nebavilo. Není to ale tak, že bych byl úplný odrodilec. Otec dlouhá léta učil v hudební škole hru na housle a na klavír, můj dědeček, lékárník, hrál zase v kostele na varhany. Teta byla vedoucí oddělení zpěvu na JAMU a její manžel tenor Janáčkovy opery v Brně.

Jiří Ševčík

Narodil se 21. července 1973. Vystudoval Státní konzervatoř Pardubice, hlavní obory trubka a dirigování. Pracoval v rádiu Panag, později působil jako moderátor a šéf programu rádia Life. Byl sólovým zpěvákem v Big Bandu Felixe Slováčka i v královéhradeckém Big Bandu Aldis. Nyní vlastní PR agenturu, moderuje a věnuje se kapele Pirate Swing Band, s níž vydal tři alba a DVD. Záznam neohlášeného koncertu na střeše pardubického divadla skupině přinesl nominaci k účinkování na oslavě 40 let skupiny Queen a nedožitých 65. narozenin Freddieho Mercuryho. Spolupracoval s Karlem Gottem, Jiřím Suchým, skupinou Queen a Robbiem Williamsem.

Co považujete za svůj životní úspěch?
Až přijde, dám vám vědět. Měl jsem tu čest spolupracovat s mnoha osobnostmi, které jsou považovány za modly, a překvapilo mě, jak moc o sobě pochybují. Je to všude stejné. Jak říkají buddhisté, cíl je cesta. A ta cesta by měla být i zábava. Z poslední doby jsou v mém případě nejzábavnější asi dva moje zážitky s telefonem.

S telefonem?
Ano. Spím, zazvoní mi telefon, rozespalým hlasem řeknu „haló?“ A tam se ozval Karel Gott. Sakra rychle jsem se vzbudil. Španělskou inkvizici v obýváku a telefonát od Karla Gotta nečeká nikdo. Byl vtipný. Volal mi kvůli křtu, že ho trápí traffic. Jak jsem byl rozespalý, vůbec mi nedošlo, co myslí. Až asi za tři sekundy mi docvaklo, že nejspíše provoz - bál se, aby neuvízli v zácpě. Ujistil jsem ho, že bez něj nezačneme, a styděl jsem se, že si Mistr musí myslet, že neumím telefonovat.

A ten druhý zážitek?
Vzal jsem si do hlavy, že chci na poslední album autorský příspěvek Robbieho Williamse. Poté, co jsem vše vyřešil s jeho managementem, zazvonil mi jednoho dne telefon s podivným předčíslím. Zvedl jsem ho a tam se ozvalo: „Hi, it’s me, Rob.“ Až po půl minutě mi došlo, že mi volá Robbie Williams. To čekáte ještě míň, než že vám bude volat Karel Gott. Říkal, že je zrovna na masáži a že mě zve na koncert svého turné a pořád se smál, jako by volal starému známému.

Shodou okolností jsem měl zrovna nový telefon, stahoval jsem různé aplikace a ten hovor mám díky tomu nahraný. Ne že bych byl tak rychlý, ale neuměl jsem tu aplikaci vypnout. Chtěl jsem kousek toho hovoru dát na desku, ale byl by to prý zásah do osobnostních práv. Právník tedy zavelel a bylo to.

Na aktuálním albu máte i Jiřího Lábuse. Jak vás to napadlo?
Když jsem jako dítě sledoval první řadu Arabely, mým hrdinou byl jednoznačně Rumburak, už odmalička jsem mu fandil. Jiří Lábus je osobnost a i když mám k němu veliký respekt, dodal jsem si odvahy zavolal mu - chtěl jsem mít na albu právě Rumburaka. Jiří má na svém kontě přirozeně spoustu důležitějších rolí, ale čaroděj druhé kategorie je prostě kult. Myslel jsem si, že to bude problém, ale ihned souhlasil, poslal jsem mu text a za dva dny mi scénka přišla namluvená. A jak!

Jak vůbec řešíte autorská práva?
Je to složité. Ani před zákonem to, co děláme, nejsou cover verze, s trochou nadsázky občas z těch písní zůstane jen text. Všechno musíme nechat schvalovat. Naše alba vycházejí celosvětově, takže nejsem blázen, abych si to nepohlídal.

Nemrzí vás, že s tímto stylem hudby nemůžete vyprodávat velké haly?
Nemrzí, i když proč vlastně ne? Když jsme s tímhle modelem začínali, nikdo moc nechápal, která bije. Moji kamarádi si mysleli, že swing je hudba pro staré lidi. Opak je však pravda, swing vždy znamenal čirou radost a je tomu tak i dnes. Vznikl ze stejného důvodu jako punk - revolta proti tomu, co bylo předtím. Historie se opakuje.

Mezi vaše koníčky patří bojové sporty, nechal jste se i nafotit jako Rocky Balboa. Co vás k tomu táhne?
Bojová umění mám rád, věnuji se jim šest let, ale nejsem žádný velký bojovník. To, co dělám, je dobrý prostředek k zajištění rovnováhy mezi fyzičnem a duševnem. Když se živíte hlavou, baví vás manuální práce, protože si u ní odpočinete. S kung-fu je to podobné.

Co teď připravujete?
Byli jsme zařazeni na britskou kompilaci pro profesionální tanečníky Very Ballroom 2 a jedeme turné k našemu albu Playlist. Šňůra vyvrcholí prosincovými Galakoncerty, na něž každoročně zveme umělce, kteří s námi nezpívají své hity, ale rockové songy. My je speciálně pro ně zaranžujeme do swingového stylu.