"Verše, které tam lidé píší, jsou promyšlené, vtipné a originální. Chodím tam dost často, protože netrpělivě čekám, jaký básnický skvost tam přibyl," uvedla Tereza Sádovská ze Svitav.
Texty na zeď jako by napsala ruka tuší, občas je povoleno použít červenou. S nápadem přišel jeden místní autor poezie a město slíbilo pomoc. Brzy se našel i majitel zdi v centru, který ji dal básníkům k dispozici.
Verše na zeď zatím píše osm místních autorů. "Doplnil je i malíř, který vše graficky dotvořil. Když zeď básní vznikala, strávili na tom celý den a je pravda, že ji popsali skoro celou," řekla ředitelka Městského muzea a galerie ve Svitavách Blanka Čuhelová.
Objevily se i vulgární nápisy, město je přetře
I když to vypadá jako bohulibý nápad, ne všem lidem se zeď líbí. Někteří namítají, že po zdi se přece psát nemá, že to je ničení majetku.
"Sama jsem zažila, že se u zdi sešli lidé ze starší generace a kritizovali to. Nějaká paní jim ale rovnou řekla: Ježíši, tak si to nejdříve přečtěte, podívejte se na to, vždyť je to krásný," líčí Čuhelová.
Eva Machová, kterou zeď básní při návštěvě Svitav překvapila, si to myslí také. "Některé básničky jsou fakt zajímavé, třeba: Když smutek v srdci zamrazí/slova do řádku maluju/nakreslím obrazy/jenom je rámuju. Nejsem místní, takže ten nápad neznám. Na okrasném písmu je ale vidět, že si s tím autoři dali práci," říká Machová.
Protože zeď básní nemá žádného správce, permanentně je ohrožena přisprostlými výkřiky, které tam, když na to přijde, může napsat kdokoliv. "Už se tam bohužel objevily vulgární nápisy, které tam nepatří. Domluvili jsme se, že je přetřou. Kdokoliv bude chtít, může na uvolněné místo napsat verše," říká Čuhelová. Jedinou podmínkou je, aby nebyly vulgární či rasistické.
