Malé dítě, které je po úrazu a kterému každý pohyb způsobuje bolest, se dívá na monitor, na němž je strom s jablky a košík. Pomalým pohybem ruky vezme virtuálně jedno jablko a dá ho do košíku. Zalíbí se mu to a postupně „očeše“ celý strom.
Například takhle vypadají rehabilitační pomůcky, které ve spolupráci s Hamzovou léčebnou v Košumberku vyvíjejí studenti pardubické elektrotechnické průmyslovky.
„Když za námi chlapci z průmyslovky přišli s nabídkou spolupráce, reakce byla jednoznačně kladná. My se těmito věcmi v léčebně zabýváme už několik let a elektroniky v medicíně je stále víc a víc, takže díky studentům sledujeme nejmodernější trendy,“ uvedl ředitel Hamzovy léčebny Václav Volejník.
Všechny prostředky, které studenti využívají, byly primárně vyvinuty pro hru nebo zábavu. Studenti je však pomocí programových změn dokázali upravit tak, že se z nich staly neocenitelné rehabilitační pomůcky. „Proto je naším cílem v této spolupráci intenzivně pokračovat,“ dodal Volejník.
Myšlenkami rozjíždí dětský vláček
Studenti přitom dokázali vyvinout programy, které vypadají jako z vědeckofantastických filmů. „Pracujeme s přístrojem Kinect nebo s takzvanou čelenkou, při hře přitom záleží také na míře soustředění, byť je to na procvičování pohyblivosti horních končetin,“ uvedl student Stanislav Svědiroh.
Jeho kolega mezitím předvádí, že slova o ovládání věcí soustředěním jsou pravdivá. Nasazuje si čelenku a pouhými myšlenkami rozjíždí nebo zastavuje malý dětský vláček na kolejích před sebou.
Právě takové věci podle lékařů z léčebny děti k rehabilitaci přitahují. „Ve finále udělá dítě malý pohyb a zahraje si hru. Je úžasné, že kluci dokázali hry takto upravit, mají spoustu nápadů a pořád nám hledají další a další věci,“ uvedla metodička rehabilitace Ludmila Vopařilová.
Dodala, že pro mnoho dětí je léčba celoživotní záležitostí, a zalíbení v ní proto nacházejí jen těžko. „Ale když se dítě těší na hru, tak pro něj ani ostatní rehabilitační činnosti nejsou tak nezábavné. Prostě se díky hře těší na celou léčbu,“ dodala Vopařilová.
Uplatnění najdou studentské nápady hlavně u malých pacientů s dětskou mozkovou obrnou, po úrazech, polytraumatech nebo i u dětí s poruchou pozornosti.
Spolupráce léčebny s elektrotechnickou průmyslovkou vznikla před rokem, když se v léčebně dozvěděli, že škola vyvíjí rehabilitační pomůcky. Upravené hry už mají i klinické zkoušky a na dalších nápadech studenti dále pracují.
V léčebně je autor terapeutických her jako doma
Před čtyřmi lety utrpěl dnešní student pardubické elektroprůmyslovky Stanislav Svědiroh úraz na lyžích. Tehdy ani nemohl tušit, jak jej tato nehoda jednou spojí s Hamzovou léčebnou, kam dochází na terapie.
Dnes je totiž Stanislav členem týmu studentů, kteří upravují běžné počítačové hry tak, aby byly užitečnou pomůckou při léčbě pohybově postižených dětí.
„V roce 2011 jsem se zranil na lyžích a po převozu z nemocnice jsem začal dojíždět do Hamzovy léčebny na rehabilitace. Dneska už jsem tam jako doma,“ uvedl Stanislav Svědiroh.
Právě fakt, že poznal zblízka prostředí léčebny a s tím spojené těžkosti nemocných dětí, ho přivedl až k trvalé spolupráci s lékaři. „Učitel mi nabídl, že bych mohl s klukama spolupracovat na nějakém projektu. Jakmile jsem uslyšel, že by se týkal Hamzovy léčebny, měl jsem hned jasno, v tomhle směru je mi léčebna velmi blízká,“ řekl student.
Díky Stanislavovi a jeho kolegům z vývojového studentského týmu dnes probíhají klinické studie na deseti pacientech. Vše přitom chlapci dokázali díky přístroji Kinect, který stojí jen pět tisíc korun a byl vyvinut pro běžné hraní her.
Dokáže zaznamenávat pohyby pacienta a zpracovávat je dál na počítači. Přístroj ale zároveň dokáže poskytovat lékařům data, jak pacient rehabilituje a zda se zlepšuje, či nikoliv.
„Dítě si doma hraje hru, tím zároveň cvičí a lékař jej může přes internet sledovat třeba ve své ordinaci,“ popsal princip Svědiroh.
Lékaři Hamzovy léčebny jsou proto prací studentů nadšeni. „Komenský říkal škola hrou, my teď můžeme díky chlapcům říct terapie hrou,“ uvedl ředitel Hamzovy léčebny Václav Volejník.
